Vítkovice slaví 20 let! Jak to všechno začalo?

Jedním ze zakladatelů vítkovického a potažmo vlastně celého ostravského florbalu je Miroslav Kníchal. A ten nám poskytl potřebná fakta a informace o tom, jak to tehdy všechno bylo a jak se vlastně stalo to, že nyní fandíme florbalovým Vítkovicím...

      Na vzniku florbalových vzniku nebylo nic zvláštního. Alespoň z pohledu tehdejší doby. Byli jsme parta kluků ze sousedství, přibližně stejného věku, kteří se od malička věnovali všem možným společným aktivitám, hlavně tedy sportu. V létě to byl hlavně fotbal, v zimě hokej. Vyrobili jsme si i svoje dresy z obyčejných triček a vymysleli jednoduchý klubový znak (viz. fotka).

      Takto jsme řádili až do dospělosti. Jednoho dne nám Marcel Pudich řekl, že máme druhý den přijít večer k němu domů, že pro nás má něco nového. Tak jsme se 10.10.1992 sešli u Marcela, který nám řekl zhruba toto: „Byl jsem v Praze a se svými tamními kamarády jsem si zahrál úžasnou hru. Jmenuje se florbal, hraje se to podobně jako hokej, jenže v tělocvičně s plastovými hokejkami a plastovým míčkem. Jestli máte zájem, tak bych mohl příští týden přivézt sadu hokejek a míčků. Můžeme založit florbalový klub, hledat soupeře, pořádat turnaje atd.“. Nikdo jsme ani na okamžik nezaváhali a šli do toho, aniž kdokoliv z nás kromě Marcela florbal viděl. Tak tedy vznikly florbalové Vítkovice, původně pod názvem 1.SC Ostrava (SC = Sahli Club). Jako znak jsme použili a upravili náš původní „fotbalový”.

      Za týden jsme měli hokejky, sehnali jsme si tělocvičnu a jednou týdně jsme chodili trénovat. Vyrobili jsme si šroubovací rozměrové branky (z dřevěných latěk a záclon), které jsme neustále museli na vozíku přivážet a odvážet, protože v tělocvičně jsme je nechávat nemohli. Ale od nadšeného hraní nás to neodradilo. A po dvou měsících jsme vyrazili do Prahy na náš první turnaj, kde jsme jako jediný moravský účastník z celkových dvanácti skončili na krásném pátém místě. Semifinále nám uniklo o jediný nešťastný gól. Na turnaji s námi tenkrát byl mj. také Jan Holovka a řádnou členkou klubu už byla také Iva Foltová, dnes Martiníková.

      Jak jsme původně měli obavy, aby nás na hru bylo dostatek, tak najednou se k nám začali hrnout kamarádi a známí ze všech stran. Kromě toho jsme začali obcházet střední školy a získávali jsme jak studenty, tak učitele. Až na malé výjimky všude vládlo nadšení. Tak začaly vznikat nové kluby, pořádali jsme turnaje, Marcel skoro nestačil vozit z Prahy florbalky, v žádném obchodě mimo Prahu se totiž koupit nedaly.

      Zhruba po roce jsme ale začali potkávat s florbalkou kluky, které jsme neznali (Marcel: „Kde ji vzal, když jsem mu ji neprodal já?“). A už bylo jasné, že se florbal začal nezadržitelně šířit všude.

      V létě 1993 jsme absolvovali kvalifikaci (2.místo z 12) na historicky první Czech Open, kde jsme se poprvé setkali se švédským florbalem a švédskými rozhodčími. Na prvním CO startoval také náš ženský tým. Na podzim jsme pak úspěšně absolvovali kvalifikaci do nově vznikající celostátní první ligy.

 - Miroslav Kníchal -

   Vítkovice - 1993, kvalifikace na ligu

Vítkovice - 1994, zisk 3.místa v historicky prvním ročníku české florbalové nejvyšší soutěže