30 LET: Vítkovice jsou součástí mého života, v roce 2000 jsme slavili tři dny, vzpomíná Rohel
Michal Rohel je další výraznou tváří Vítkovic. Za klub rytíře Vítka nejen dlouhodobě nastupoval, ale ještě do minulého ročníku také trénoval mládež, a to s další klubovou legendou – Petrem Šmerdou. Sám nejvíce vzpomíná na oslavy titulu z roku 2000 a cení si vítkovických přátelství a svého manželství.
Michale, co se Vám vybaví, když slyšíte spojení „Florbal Vítkovice?“
„Spousta zážitků se skvělými lidmi, krásně strávené mládí, prostě součást mého života. A také mnoho přátelství, které trvají doposud, včetně mého vítkovického manželství.“
A samozřejmě taky organizace, která si dlouhodobě udržuje vysokou úroveň.“
Jste spojen s první generací hráčů Vítkovic. Vzpomenete si ještě, co Vás přivedlo k florbalu, respektive do Vítkovic?
„K florbalu mě přivedl v roce 1993, poté co jsem skončil s fotbalem, spolužák z gymnázia a pozdější spoluhráč i ve Vítkovicích Martin Čejka. Jelikož jsme žili v době, kdy jsme skoro každý den mydlili venku hokej s tenisákem, tak jsme měli dobrou průpravu. Začínal jsem v North Stars Ostrava. Do Vítkovic mě zlákali v roce 1995 asi Daniel Folta a možná i Marcel Pudich, za což jsem velmi rád.“
Na jaký moment ze své kariéry vzpomínáte nejraději?
„Těch momentů je spousta. Ale nejraději se vždy vzpomíná na výhry. Takže pokud mám vyzvednou jeden moment, tak je to titul v roce 2000, který jsme jako jediný v naší éře získali doma v Ostravě na legendární „Dopravce“. Tomu potom odpovídaly i oslavy, které se protáhly na 3 dny.“
Ve Vítkovicích aktuálně působíte jako trenér mládeže. Co Vás k tomu přivedlo? Našel jste se v této roli?
„Momentálně již netrénuji. V minulosti jsem u mládeže působil a musím říci, že mě to bavilo. Mám syna, který hraje, takže mě bývalý spoluhráč Petr Šmerda, který u mládeže působí dlouhá léta přemluvil, abych mu byl nápomocen. Nicméně mé pracovní vytížení mi bohužel neumožňuje se trénování věnovat naplno, proto jsem před letošní sezónou s trénováním skončil.“
Co se snažíte předat mladým vítkovickým nadějím?
„Snažil jsem se dětem vštípit hlavně to, aby florbal dělali s radostí, nebáli se hrát a i udělat chybu, to že tým je více než jednotlivec a že vše, co dělají, dělají jen pro sebe a ne pro nikoho jiného. A samozřejmě i nějaké taktické věci ze své praxe.“
Co byste popřál Vítkovicím do dalších let?
„Aby si stále držely svou celkovou vysokou úroveň a tu jedinečnou atmosféru, která v klubu panuje. Spoustu spokojených dětí, které budou rády, že mohou ve Vítkovicích trénovat. A samozřejmě i sportovní úspěchy a to na všech úrovních.“