Udělaly jsme to, co jsme udělat měly, hodnotí čtvtfinále Ellilä. Cítím se tady jako doma, dodává

15. března 2017, Michal Dannhofer

Švédská útočnice se rozpovídala po čtvrtfinálové sérii s Jičínem

Madde, čtyři zápasy, čtyři zápasy a postup Vítkovic do semifinále. Jak obecně hodnotíš čtvrtfinálovou sérii s Jičínem?
„Udělaly jsme to, co jsme udělat měly: vyhrály jsme 4:0 na zápasy. Myslím si, že nikdo nečekal nic jiného.“

Z tvého pohledu, jak složité je hrát zápasy proti týmu typu Jičína, kdy je opravdu velký rozdíl v kvalitě obou celků?
„Na papíře je mezi týmy opravdu velký rozdíl. Jičín je tým, který bojuje do poslední sekundy a na hřišti nechá všechno. Faktem je, že byl outsiderem série a neměl proti nám co ztratit, takže všechny jeho hráčky nechaly na hřišti úplně všechno a obětovaly se pro tým.

V takových zápasech jsme největším soupeřem pouze my samy sobě. Byly jsme stoprocentními favoritkami proto, abychom vyhrály 4:0 na zápasy, což znamená, že jsme musely tvrdě pracovat, proměňovat šance a držet se herního plánu.“

Před vlastním publikem hrál Jičín mnohem aktivněji, je to něco, co jsi ocenila?
„Samozřejmě a myslím si, že tak měl odehrál všechny čtyři zápasy. Proč hrát ustrašeně, když nemáte co ztratit? V tom případě musíte postavit dobrou defenzívu a vyrazit do boje. V domácích zápasech nás mnohem více tlačily, ale myslím si, že v konečném důsledku nás to všechny mnohem více bavilo. Mají velice dobře propracovanou taktiku blokování střel a s fanoušky v zádech podaly výkon na 200%. Jsem na ně hrdá a myslím si, že ony na sebe také. Před svými fanoušky odehrály dva dobré zápasy se spoustou emocí.“

V sobotu byli diváci v Jičíně fantastičtí, ale v neděli zahodili dobré mravy. Je to něco, co vnímají také hráčky na hřišti?
„Miluji, když jsou diváci hluční, emotivní a podporují svůj celek do doby, dokud nepředvádějí osobní útoky na hráčky soupeře. Nezapomínejme na to, že se hraje play off, které samo o sobě přináší mnoho emocí a fanoušci jsou takovým druhým hráčem, který pomáhá všem hrát, protože pro fanoušky přeci hrajeme.

A pokud ztratí slušné vychování, tak je na nás, abychom se tím nenechaly ovlivnit. Možná to někoho ovlivnilo, ale v konečném důsledku se musíme soustředit na to, abychom plnily náš herní plán a vyhrály, nikoliv na to, že po nás pokřikují fanoušci soupeře. Stačí se jen usmívat a nereagovat, pokud nebudou mít reakci, tak s tím přestanou, hlavně se nesmíme snížit na jejich úroveň. Musíme ukázat, že to není styl fandění, o který stojíme.“

V neděli jste začaly skvěle, ale poté jste téměř třetinu čistého času neskórovaly. Co se stalo?
„Střílely jsme do obranného bloku a Jičín praktikoval velmi účinnou hru tak, aby rozbíjel naše kombinace. Musíme na tom neustále pracovat. Utkání jsme nakonec vyhrály a musíme mít na paměti, že nemůžeme pořád dávat góly. Hrajeme ale play off a v konečném důsledku je úplně jedno, jestli nedáte gól 59 minut, když následně stejně vyhrajete 1:0. Výhra je výhra. Tečka.“

Už jsi s námi více než dva měsíce. Cítíš v tuto chvíli, že už jsi stoprocentní členkou Vítkovic?
„Ano! Celý tým a také všichni lidé okolo něj mi moc pomohli k tomu, abych se v Ostravě cítila jako doma. Samozřejmě mi také pomáhá, že bydlím s Betkou Ďuríkovou a Klepi. Tyto dvě jsou v Česku jako má rodina a dávají na mě pozor, za což jsem jim moc vděčná.“

Máš nějaký vzkaz pro fanoušky Vítkovic?
„Doufám, že Vás uvidím ještě na hale v ještě větším počtu než na domácí zápasy čtvrtfinále. Není čas na výmluvy! Potřebujeme Vás a doufáme, že soupeřům ukážete pořádnou show. Chci vidět, co všechno ještě dokážete a chtěla bych, aby se Vám podařilo překonat naši podporu v pohárovém finále. Jste pro nás moc důležití a my vás milujeme!“


„Chtěla bych na závěr tohoto rozhovoru vyjádřit respekt Leoně Müllerové, která v závěru druhé třetiny nedělního utkání podala ztracenou hokejku Adéle Pantělejevové. Byl to jeden z nejzajímavějších momentů, který jsem kdy ve florbale zažila a současně ukázka fair play. Bylo skvělé vidět,že oba týmy a také domácí fanoušci její konání ocenili. Rovněž to ukazuje, že na hřišti to vždy není vánemusí být válka, ale že je zde také prostor pro pozitivní myšlení.“