Vždy jsem se chtěla vrátit a zažít zase pocity euforie, líčí Zuzana Šponiarová

Zuzko, vrátila jsi se po těžkém zranění. Jak obtížný návrat to je?
„Nepřeji to nikomu a ten, kdo si to prožil, určitě pozná ty nepříjemné pocity. Na druhou stranu vám to změní pohled na sport obecně, dodá vám to sílu a motivaci vrátit se minimálně na úroveň, kde jste skončili. Takže návrat je to po fyzické stránce náročný, je to start od nuly, po psychické stránce je příjemné být opět součástí týmu na plné obrátky.“

Přišla jsi prakticky o celou loňskou sezonu, včetně domácího mistrovství světa. Pochybovala jsi někdy, že se dokážeš vrátit?
„Ne. Nikdy jsem s tou variantou nepočítala a ani jsem si nechtěla připustit takovou možnost. A minulá sezona a domácí šampionát? To byla jedna velká jízda! Na jedné straně jsem byla šťastná, že jsem u kolektivu a jsem jeho součástí, na druhé straně bylo obrovské zklamání a smíšené pocity pramenící z bezmocnosti.“

Co bylo největší motivací?
„Ta chuť vrátit se znovu na hřiště, prožívat emoce, být plná euforie, dokázat sama sobě, že můžu být lepší. Samozřejmě také rodina a mí nejbližší, kteří mě podporovali a byli mi oporou. Nechtěla jsem je zklamat, naopak ukázat sílu a odhodlání.“

Vrátila jsi se ale ve velkém stylu a zatím patříš ke klíčovým hráčkám, jako by ani žádná pauza nebyla. Jak se Ti to podařilo?
„Samozřejmě, že je začátek sezony, ty klíčové momenty ještě přijdou a je přede mnou a před celým týmem obrovský kus práce. Florbal mi chyběl a nyní jsem měla možnost vybláznit se a využít to, co jsem za ten rok zjistila při sledování na tribuně. Každopádně jsem většinou času byla s naší fyzioterapeutkou Katkou Nebelovou, zavěšená na RedCordu a s ní jsme postupně přidávaly více a více. Katce patří velký dík!“

Známe Tě z obrany, umíš hrát velmi dobře také v útoku. Kde Ti to sedí více?
„Těžko říct. V obraně si užívám tvrdé souboje a zakládání útočných akcí, v útoku je to více o načasování a vytvoření si dobré pozice pro skórování. Asi potřebuji pravidelně změnu.“

Ženský tým prošel před sezonou velkými změnami. Jak to vnímáš?
„Je to velká změna, ale stále jsme Vítkovice s tím stejným cílem jako vždy: hrát co nejlepší florbal a bojovat o titul. Každá z nás si to uvědomuje a chce se na konci sezony radovat.“

Cítíš za tým větší zodpovědnost, z pozice již přeci jen zkušenější hráčky a reprezentantky Slovenska?
„Zatím si tlak nechci připouštět, zkušenosti, které jsem získala chci právě naopak zúročit a pomoci týmu co nejvíce.“

Jedním z odchodů byl také ten sestry Michaely do SC Classic. Sleduješ její cestu pozorně?
„Samozřejmě, jsme v denním kontaktu a všechny detaily poctivě konzultujeme. Jsme si vědomy toho, že ani na jedné straně nemůže nic uniknout. (směje se) Věřím, že se jim společně s Denisou bude v Classicu dařit, budou spokojené a úspěšné.“