Na Vsetíně nabírám sebevědomí, které úročím ve Vítkovicích, říká Sára Seevaldová

Sára Seevaldová byla vlastně jednou z prvních nových tváří, která byla pro sezonu 2018/2019 potvrzena. Šikovná útočnice zatím musí o místo v základní sestavě tvrdě bojovat, naposledy už ale odehrála jednu třetinu v elitní formaci. Rozhovor se vedl nejen o Vsetíně a Vítkovicích, ale také Olomouci, kde nabírala první extraligové zkušenosti.

Ahoj Sáro, v řadě rozhovorů s novými tvářemi ženského A-týmu přišla řada na Tebe. Jak bys sama sebe popsala fanouškům jako hráčku?
„Těžká otázka.. Spíše bych pozvala fanoušky na naše domácí zápasy, aby si sami udělali o mně obrázek.“

S florbalem jsi začínala ve Vsetíně, který je nám jako hokejová bašta. Na led Tě to nikdy netáhlo?
„Na Vsetíně se hraje dobrý hokej a je tady také skvělá divácká atmosféra. Na led mě to ale nikdy netáhlo.“

Ze Vsetína jsi se již jako velmi mladá přesunula do Olomouce, kde jsi sbírala také první extraligové zkušenosti. Jak na tu dobu vzpomínáš?
„Byly to skvělé dva roky, měly jsme super partu a také jsem zažila něco nového. Za tuto příležitost jsem vděčná a jsem ráda, že mi Olomouc umožnila sbírat své první extraligové zkušenosti.“

Proč jsi se vlastně z Olomouce vrátila zpět do Vsetína?
„V Olomouci jsem strávila dvě sezóny. Pak následoval maturitní ročník, takže jsem nemohla dojíždět na tréninky, protože jsem se potřebovala věnovat trochu více škole. Také mě to lákalo jít zpět na Vsetín kvůli holkám a trenérům, které tady máme. Měla jsem před sebou poslední juniorskou sezónu, kterou jsem si chtěla užít a samozřejmě vyhrát titul. Také se poprvé postavily na Vsetíně ženy. Podařilo se nám vybojovat první ligu, kde si momentálně stojíme dobře.“

Tvé statistiky ukazují také zápasy s mladšími žáky, staršími žáky a dokonce máš za sebou zápasy ve 3. lize juniorů. Co Ti tyto zápasy daly?
„Tenkrát na Vsetíně nebyly žádné dívčí týmy, takže jsem začínala s klukama. Mám díky tomu dobré základy, protože chlapecký florbal je rychlejší a také silovější.“

Z minulosti je známo několik juniorských reprezentantek, které podobně jako Ty hrály za menší klub, takže měly podobný životopis. Jsou ostré zápasy s chlapci něco, co bys obecně doporučila mladé hráčce pro rozvoj?
„Určitě ano. Já tuto možnost měla a jsem za to ráda.“

Kdy jsi vlastně byla Vítkovicemi oslovena?
„Před začátkem letní přípravy. Bylo to někdy v průběhu května, když odešly některé zkušené hráčky. Ozval se mi Jiří Velecký, sešli jsme se a po nějakém rozhovoru jsme se domluvili, že do toho půjdu.“

V této sezoně se tedy v dresu Vítkovic vracíš do nejvyšší soutěže. Změnila se hodně?
„Určitě tam rozdíl je. Florbal se stále posouvá dopředu. Na hráčky jsou kladeny větší nároky, což se musí někde odrazit.“

Kromě toho také stále hraješ za Vsetín, například také s Barborou Huskovou. V čem Ti hraní za domovský klub nyní pomáhá?
„Když to řeknu upřímně, tak si tyhle zápasy užívám. Můžu hrát s holkami, se kterými jsem florbalově vyrůstala. Hodně jsme toho spolu zažily. Minulá sezona se nám podařila a bylo těžké jen tak odejít. Proto jsem ráda, že mi Vítkovice vyšly maximálně vstříc a umožnily mi střídavé hostování. Zároveň mám možnost nabrat trochu sebevědomí, které pak můžu zúročit ve Vítkovicích.

Jaké máš ambice s Vítkovicemi?
„Samozřejmě ty nejvyšší.“