Hrát za ženy je neskutečně neskutečné, hrozně se těším na cestu za juniorským titulem, hlásí Vlaďka Maděrová

Vlaďko, s florbalem jsi začínala v Šumperku, co Tě tehdy k tomuto sportu přivedlo?
„Pocházím z hokejové rodiny a jelikož pro holku není prostředí hokeje v Šumperku nijak zvlášť vhodné, tak se hledala jiná alternativa. O florbale jsem se dozvěděla skrze školu a okamžitě mě chytl. Však co si budeme, florbal a hokej je skoro to samé...

Navíc v Asperu, což je šumperský florbalový klub, ve kterém jsem začínala, byl zrovna ženský florbal na vzestupu. Ten dokonce skončil až postupem do ženské extraligy. Potkala jsem tam i svého trenéra a třídního učitele v jednom Michala Maroška, který mě naučil snad všechno, co znám a udělal ze mě člověka, kterým jsem. Ve zkratce mi florbal změnil život a jsem ráda, že mě k němu osud nebo cokoliv jiného, co to bylo, přivedl.“

Přes Jeseník ses následně dostala do Vítkovic. Vzpomínáš si ještě na první kontakt s klubem?
„Jasně, že vzpomínám! Byla to emocionální jízda, kterou jen tak z hlavy nedostanu. Speciálně první trénink za Vítkovice se mi vryl do paměti na věky věků. Tak trošku mě do něj přesvědčila má tehdejší spoluhráčka z Asperu Terka Křivohlávková. Pro mě byly v té době Vítkovice jako neporazitelný gigant. V juniorské lize nás normálně porážely i 15:0. Proto mi připadalo naprosto neskutečné, že zrovna já mám možnost si s neporazitelným gigantem zatrénovat. A to děkuji Mirovi Veselému, že mi tuhle příležitost dal.“

Nyní patříš k oporám juniorek a sbíráš starty za extraligové ženy. Jaké jsou největší rozdíly mezi soutěžemi?
„Příjde mi, že hra žen je hodně o detailech. Jde o takové ty malé momenty, které pak v součtu dělají celou hru. Dobře dostoupit soupeře, dobře si naběhnout, dobře zpracovat nahrávku. Tyhle věci mají v ženách daleko větší váhu. A klasicky bych ještě zmínila tu rychlost hry. Ale pokud se mi vybaví nějaké lepší zápasy juniorek třeba proti Herbadentu, tak jejich tempo dokážu srovnat se zápasy žen. I v juniorkách se hraje hezký a napínavý florbal.“

Nedávno jsi v nejvyšší ženské soutěži poprvé skórovala. Jaký to byl pocit?
„Jaký to byl pocit? Naprosto neskutečně neskutečný. Když si ještě vzpomenu, že se na hřišti se mnou pohybovaly hráčky, které jsou pro mě florbalovými vzory, tak to té neskutečnosti dodává ještě pořádně na síle. Šancí bylo v předchozích zápasech opravdu až i nezdravě moc, a tak jsem byla ráda, že to tam konečně padlo. Míček už mám doma vystavený hned vedle míčku, se kterým jsem vstřelila svůj první gól v juniorkách. Je to hezký pohled.“

Vnímala jsi už před sezonou, že vzhledem k pohybu v ženském kádru bude možnost prosadit se?
„Vnímala i nevnímala. Sem tam jsem něco zaslechla, ale šlo spíše jen o takové fámy a dohady, takže do sezóny jsem šla s tím, že mým primárním úkolem je odvést co nejlepší výkony v juniorské kategorii a na trénincích makat na stopadesát procent. Zahrát si zápas za ženy byla pro mě i tak obrovská motivace. Začala jsem na sobě pracovat i mimo tréninky s týmem, s čímž mi pomáhal bráška a kondiční trenér v jedné osobě Roman Boška a teď se mi to neskutečným způsobem vrací. Pokud chce člověk fungovat na takové úrovni, tak rozhodně nestačí chodit si třikrát týdně jen tak pinknout na bránu. Musí se taky o sebe začít víc starat. Nejen zdravě jíst, ale třeba si přečíst pár knížek s tématikou sportovní psychologie nebo se naučit, jak reaguje tělo při regeneraci a podobně. Jak už jsem psala, jde o ty detaily. Člověk už tomu musí prostě něco obětovat.“

Zpátky k juniorkám. Jak je pro Tebe důležité zůstat oporou juniorek na jejich cestě za vysněným titulem?
„Přiznám se, že jsem dlouho přemýšlela nad odpovědí. Oporou je v našem týmu každá z nás. Máme své role. Někdo dává góly, někdo zametá soupeře za mantinel, někdo hecuje ostatní. Jsme si oporou navzájem. Takže ano, je pro mě důležité zůstat oporou. Protože když jedna z nás jí přestane být, když jedna z nás přestane fungovat jako člen týmu, většinou to nekončí dobře. A většinou to končí záporným výsledkem zápasu pro nás. Pokud každá dokáže dobře zahrát svou roli, tak pevně věřím, že ta cesta za titulem nebude zase tak náročná a bude naopak plná radosti. Hrozně moc se těším.“

Jaký je vlastně Tvůj florbalový cíl?
„Jsem hodně velký snílek a florbalových cílů mám plno. Ale momentálně mým největším cílem a snem je vyhrát právě ten titul v juniorkách. To si opravdu přeji.“

V neděli hrajete domácí zápas play off 1. ligy juniorek. Na co bys diváky pozvala?
„Zvu všechny na týmového ducha!“