Baví mě tvořit hru, Vítkovice jsem si vybrala na základě sledování tréninků, prozradila Alexandra Glasová

Není tajemstvím, že Váš otec je bývalým profesionálním hokejistou a také Vy jste začínala u hokeje. Kdy a proč začal vítězit florbal?
„Hokej jsem hrála od mých šesti let. Hrála jsem s klukama, takže později už to na mě byl tvrdší sport a jelikož dívčí hokej v Ostravě není, tak jsem zkusila po pěti letech hokeje florbal a u toho jsem zůstala.“

S florbalem jste začala v menším oddíle Tigers Poruba a dva roky hrála chlapecké soutěže. Hráčky jako Nela Jiráková nebo Kristýna Bachmaierová začínaly v lokálních oddílech podobně a shodně tvrdí, že jim tento fakt florbalově pomohl. Co si myslíte Vy?
„Určitě mi to pomohlo, a hlavně hodně dalo. Klučičí florbal je úplně o něčem jiném než ten dívčí.“

Dá se něco z hokejové průpravy a přípravy přenést do florbalu?
„Hokej mi dal všechny základy a při mých florbalových začátcích jsem neměla žádný problém. Přesto si myslím, že tyto dva sorty jsou v hodně věcech odlišné.“

Po dvou letech v Porubě následoval přestup do Vítkovic. Jak k němu tehdy došlo?
„Po čase už jsem chtěla mezi holky a také do většího a úspěšnějšího klubu. Rozhodovala jsem se mezi Vítkovicemi a FBC Ostrava, byla jsem se podívat na tréninky a Vítkovice se mi zalíbily více. Mého rozhodnutí určitě nelituji.“

Na webu hokejové Poruby vás lze ještě po letech najít jako útočnici, florbalovou Extraligu žen ale hrajete na postu obránce. Jak k tomuto přerodu došlo?
„Také florbal jsem v mládežnických kategoriích hrávala v útoku. Jednou nám na zápas chyběli obránci, tak jsem to zkusila a zalíbilo se mi to. (směje se) Hodně mě baví rozehrávat a tvořit hru, to je jeden z důvodů.“

Postupem času jste se dostala až do extraligového týmu, na jehož zápasové soupisce jste v minulé sezoně již třikrát byla. U Vás to navíc bylo umocněno tím, že poprvé k tomu došlo loni před Vánoci v derby. Brala jste to tehdy jako velkou motivaci do budoucna?
„Určitě jsem to brala jako velkou motivaci. Jsem ráda za každou šanci, kterou dostanu, snažím se sbírat co nejvíce zkušeností, ačkoliv jsem ještě juniorka, tak bych si chtěla zahrát co nejvíce extraligových zápasů.“

Situace v obraně Vítkovic nebyla v létě optimální: zranění zastavilo Zuzanu Šponiarovou a Janu Troškovou, nová akvizice Andrea Šidlová se do zápasů zapojí až později, navíc odešla kapitánka Alžbeta Ďuríková. Cítila jste šanci se prosadit?
„Šanci jsem cítila, ale bylo jen na mně, jak se k tomu v letní přípravě postavím. Samozřejmě doufám, že se holky co nejdříve uzdraví.“

Nakonec se to povedlo a již máte na kontě pět extraligových zápasů. Jaké máte zatím z nejvyšší ženské soutěže poznatky?
„Extraliga je rozhodně ve všem rychlejší než juniorská liga. Je tam mnoho zkušených hráček a na vše je mnohem méně času. V Áčku si každou radu od mých spoluhráček beru, a proto si myslím, že se do toho každým zápasem dostávám víc a víc.“

Dostala jste se také do výběru dorostenek Moravskoslezského a Olomouckého kraje, jaké máte další ambice?
„Ambice mám velké. Chci na sobě pracovat a zlepšovat se. Určitě je pro mě teď cílem udržet se a hrát v základní sestavě A-týmu.“

Máte nějaký vzkaz pro fanoušky Vítkovic?
„Ať nám nadále fandí a chodí v hojném počtu.“