Delong: Ještě mi chybí klid v zakončení

10. února 2020, VG

Ofenziva Rytířů je zase o něco silnější. Po dlouhé rekonvalescenci po zranění se do hry na finiš základní části Superligy vrátil Adam Delong. V utkání proti Spartě (4:1) si připsal jednu asistenci.

Adame, jaký byl návrat na hřiště po delší zápasové absenci ?
Na návrat na hřiště jsem se velmi těšil. Těšilo mě zužitkování té veškeré dřiny, které jsem během rekonvalescence podstupoval. Je to životní náplň, člověk má hned hezčí život, když dělá, co ho baví a zdraví mu to umožňuje. Jsem si vědom, že můj výkon nebyl stoprocentní, přesto jsem s výkonem mého prvního zápasu celkem spokojen.
Herní výpadek byl znát, nebo jste se do toho rychle dostal ?
Přestože jsem v herním módu už dva týdny, výpadek byl i tak znát. Některé herní situace jsem řešil zbrkle a jsem si vědom, že s herní praxí bych je rozhodně řešil jinak. Ale vše má svůj čas, postupně stavět na věcech, které mi jdou nejvíce a zvedat si tak sebevědomí před playoff.
Do statistik jste zapsal jednu asistenci, naskytly se však i gólové šance. Co chybělo k úspěšné trefě ?
Chyběl tomu klid v zakončení, mé ruce zřejmě ještě nebyly připraveny dát gól. Místo toho, abych s klidem zakončil a radoval se, tak jsem brankáře z velkého brankoviště trefil do břicha. V takových zápasech musí z těchto šancí padnout gól, jelikož podobných šancí nebývá moc a rozhoduje každá chybka. Asistence super, Jožo Rýpar to trefil krásně.
Jak moc vás mrzí, že vám utekla účast v domácím ostravském turnaji Poháru mistrů ?
Mrzí mě to opravdu moc, takové zápasy v Ostravě už asi nezažiju. Snažil jsem se být fit, ale bylo by až moc riskantní nastoupit, v závěru bych týmu nemusel pomoci podle očekávání. Fanoušci vytvořili skvělou atmosféru, to se hned člověku vlije krev do žil a hraje se mu lépe. Už se těším na play off, jak se bude otřásat Dubina. Měl jsem však možnost strávit s týmem celé zákulisí turnaje i pobyt na hotelu. I když jsem nemohl hrát, velice jsem si užíval atmosféru ze střídačky a nasával tu pozitivní energii pro další práci s kolenem. V průběhu zápasů Poháru mistrů jsem se začal těšit na hřiště ještě více!
Vraťme se ke Spartě - rychle jste vedli 2:0, ubránili dvě oslabení, druhou třetinu jste začali skvěle, v závěru využili přesilovku a soupeři dovolili skórovat pouze jednou. Trenér Pavel Brus přesto říkal, že to bylo takové utrápené, zřejmě kvůli delší zápasové pauze. Jak jste to viděl vy? Taky vám scházela lehkost ?
V některých pasážích hry byla Sparta určitě lepší. Některé situace jsme řešili zbrkle a nesmyslně. Asi byla znát zápasová pauza. Viděl jsem pozápasové statistiky a všiml jsem si, že jsme měli velký počet zablokovaných střel, což je super věc vzhledem k blížícímu se playoff, kde se musí lehat do střel. Čím více se hra schylovala ke konci, tím větší kontrolu Sparta na míčku měla. Když jsme měli míček my, šli nás ihned presovat. Škoda, že jsme nevyužili žádný brejk z jejich presinku.
V tabulce držíte druhou příčku. Dotáhnout ve zbytku základní části vedoucí Mladou Boleslav je sci-fi, ale pustit pozici Chodovu, který na vás ztrácí jeden bod, by byla škoda, což ?
Vzhledem k tomu, že Boleslav je vítěz základní části, tak už ji asi nedoženeme, ale to nevadí! Určitě si chceme uhájit druhé místo a mít tak lepší pozici pro výběr soupeře do čtvrtfinále. Byla by škoda to „přenechat“ Chodovu, ale los hraje pro nás. Do konce základní části už nehrajeme s nikým z TOP 4, zatímco Chodov čeká zápas se Spartou a Bolkou. My hrajeme v pátek s Bohemians, to bude náročnější utkání. Věřím však, že ho zvládneme, a pojistíme si tak druhou pozici. Byl by to asi nejlepší výsledek po základní části po několika letech. Rádi bychom obměnili i soupeře pro čtvrtfinále, jelikož za poslední čtyři roky jsme třikrát hráli s Tatranem. Takže uvidíme, jaký los zvolí Boleslav. Já bych si rád zahrál sérii proti Otrokovicím.
Léčil ses poměrně dlouho. Bylo to těžké ?
Já bych hlavně chtěl všem poděkovat za podporu během rekonvalescence. Dík si zaslouží vedení Vítkovic za péči a vstřícnost, samozřejmě i tým fyzioterapeutů. Vděk si zaslouží i rodina, přátelé a fanoušci, kteří mě podporovali. Největší děkuji však patří mé přítelkyni, která mě vždy držela nad vodou a hnala mě vpřed! Jsem vám vděčný a teď už si pojďme znovu pro ten TITUL!