Singapurský příběh začal na Czech Open, svou lidskou zlatou tečku napsal. Přebije i tu sportovní
Byl to jeden velký singapurský příběh, který se jako nit vlnil sezonou 2019/2020 z pohledu vítkovických Rytířek. Bohužel, nemá zlatou tečku, ke které celý oddíl směřoval své úsilí. Buďte si ale jisti, že Siti Nurhaliza Khairul Anuar ve Vítkovicích lidsky svou zlatou tečku napsala.
Je čtrnáctý březnový den, později večer. Ještě ve středu to vypadalo, že Rytířky budou na své tradiční mimopražské základně spřádat plány na čtvrté čtvtfinálové utkání, ideálně za stavu 3-0 ve čtvrtfinálové sérii s Tatranem Střešovice.
Měla to být série, která je zocelí a připraví na další boje. Místo toho jsou nyní Rytířky doma, na Slovensku anebo jako v případě Siti v Helsinkách, kde čeká na svůj let do Singapuru.
Haly jsou prázdné, medaile zůstanou ve skladech, letošní sezona mistry nebude mít. Je jasné, že konec sezony mrzí také vítkovické Rytířky a v důsledku také samotnou Siti, která svůj velký příběh nezakončí s vytouženou zlatou medailí.
Málo se to ví, ale ve vítkovických plánech svého času figurovaly hned tři Singapurky. Nakonec se povedlo po Czech Open, na kterém si trenér Jiří Velecký všiml prakticky úplně náhodou a rozhodně ne cíleně, šikovné útočnice s číslem osm, Siti Nurhalizy Khairul Anuar, realizovat její přestup.
Už jednání byla nesmírně náročná, nicméně dnes již můžeme říci, že se vyplatila.
Siti totiž do týmu přinesla úplně jiný element, už jen tím, že je muslimského vyznání, je zvyklá na úplně jinou kulturu a vůbec poprvé poznávala, jaký je život v Evropě.
Od klubu dostala možnost bydlet v Porubě a se svými třemi spolubydlícími vytvořila výbornou skupinu, je zřejmé, že všechny čtyři budou na společnou zkušenost vzpomínat. A také jim patří obrovský dík za to, že se o Siti postaraly.
Jakkoliv pro ní bylo nesmírně těžké, že její rodina, včetně maličkého bratra, je 10 tisíc kilometrů daleko, nedávala to na sobě znát. Neustále byla pozitivní a její přístup byl inspirativní. Nebylo pak divu, že se v singapurské ženské reprezentaci stala zdrojem poznání.
Mimochodem, naučila se základy češtiny a slovenštiny. A v konečném důsledku se povedlo také její florbalové působení. Dvanáct bodů ve dvaadvaceti odehraných zápasech není vůbec špatným počínem, vezmeme-li v potaz, že si musela zvyknout na úplně jiné pojetí florbalu, ve zcela základních věcech odlišné od toho, na jaké byla dosud zvyklá.
Siti se stala průkopnicí, oddíl si ji bude pamatovat. Také proto, že za to, jak ke své roli přistoupila, si od všech zúčastněných zaslouží hluboké uznání.
Singapurský ženský národní tým se vyjádřil, že Siti příjme zpět s otevřenou náručí. Siti bude doma a určitě bude šťastná. Ale současně bude vědět, že 10 tisíc kilometrů daleko má na Dubině ještě jednu základnu.