Už hledíme do příští sezony, o naplnění cílů se budeme snažit co nejlépe, říká Tomáš Martiník

Pane trenére, soutěže v ročníku 2019/2020 skončily předčasně. Bylo to podle Vás správné řešení, s ohledem na situaci ohledně koronaviru?
„Za mě bylo v daný moment přerušení soutěží jednoznačně správné a jediné možné řešení, no a s ohledem na vývoj situace bylo zcela pochopitelné i rozhodnutí o ukončení sezóny. Možná se to mohlo chvilku někomu zdát jako ukvapené, ale myslím si, že ani ne po týdnu od tohoto rozhodnutí, už museli i ti největší kritici a chytráci uznat, že není o čem a je třeba se s tím smířit. Bohužel.“

Výkladní skříní ženské složky je extraligový tým, který získal Prezidentský pohár a 3. místo na Champions Cupu. Panuje se sezonou rámcově spokojenost?
„Ano, panuje spokojenost s tím, jak jsme ji výsledkově zvládli. Vytyčili jsme si do sezóny tři výsledkové cíle. Za prvé, zvládnout základní část, respektive zvládnout ty nejtěžší zápasy a být dominantní ve všech těch ostatních. Tady myslím, že můžeme být nadmíru spokojeni. Jediná prohra - a ještě k tomu v prodloužení -, přesvědčivá vítězství i v zápasech s největšími rivaly, v žádném zápase nás nikdo celkově nepřehrál. V tomhle smyslu zasloužený zisk Prezidenského poháru.

Druhý cíl, uspět na Champions Cupu, zopakovat minimálně finálovou účast. Na finále jsme tentokrát nedosáhli, ale herně jsme rozhodně obstáli. Za mě jsme předváděli i kvalitnější výkony než na minulém Champions Cupu ve Švédsku, byli jsme v zápasech přesvědčivější, sebevědomější. Snažili jsme se hrát aktivně, útočně, dokázali jsme mít delší úseky hry, kdy jsme soupeřky dostávali pod tlak a dokázali si vytvářet velké množství gólových šancí. Bohužel v zápase s Täby jsme je neproměňovali, bohužel jsme se nevyvarovali v klíčových momentech nedůsledností, a zkušený soupeř je dokázal potrestat a rozhodnout. A to my ještě neumíme, tady zaostáváme, tady selháváme, a proto zůstáváme pořád pod vrcholem, a hlavně Švédkám musíme pořád koukat jenom na záda.

Třetí cíl, hrát Superfinále a znovu v něm slavit. Holt pro tentokrát nám to vyšší moc nedovolila. Věřili jsme si, měl to být ten největší vrchol sezóny. Už první dva zápasy ve čtvrtfinále ukázaly, že to může být to pravé ořechové celé sezóny, vyrovnané zápasy, atraktivní play off. No prostě velká škoda, zklamání, ale už to postupně vyprchává a teď máme jiné starosti.“

Co byste vyzdvihnul jako největší pozitiva v předčasně ukončené sezoně?
„Pozivum vidím v tom, že jsme pořád schopni vytvořit kvalitní tým, odchody neodchody, zranění nezranění, že dokážeme začlenit mladé hráčky, že dokážeme být pořád hladoví po vítězstvích. A umíme předvádět atraktivní florbal, pohledný a efektivní zároveň.

A co se týče českého ženského florbalu sezóna znovu dokázala, že jsme mezinárodně konkurenceschopní, ať už na klubové či reprezentační úrovni. Nejsme horší než Finky nebo Švýcarky, umíme hodně trápit Švédky. Nemusíme být zbytečně skromní a negativní. Asi ještě pořád zaostáváme ve věcech kolem, celkové zázemí, konkurenční prostředí, kvalita ligových soutěží, sebevědomí, ale na hřišti to často není vůbec vidět. Snad to v příští sezóně zase dokážeme.“

Tým se mohl v určité fázi sezony spolehnout na produktivní třetí formaci. Je to i do budoucna určitý indikátor toho, že Vítkovice budou sázet především na vyrovnaný kádr?
„Vítkovice vždy sázely na vyrovnaný a širší kádr, v tomto vždy byla naše síla. Letos tomu chtělo být stejně, směřovali jsme k tomu naši přípravu. Třetí pětka se průběžně tvořila, i vzhledem ke zraněním a absencím ze začátku sezóny to nebylo jednoduché a často se střídala, nicméně v období před koncem roku se to podařilo ustálit. No a na Champions Cupu byla „třetí pětka“ naší velkou silou, dostala důvěru a plnou měrou ji splatila. Postupem času získávala herní sebevědomí, výborně mezi sebou spolupracovala, dávala góly, nedostávala je, prostě ideální stav. Bohužel po Champions Cupu se to trošku zadrhlo, přišly absence, zranění, a v konci soutěže už to úplně ono nebylo.

Vítkovice budou i v budoucnu sázet na široký a kvalitní kádr. A vždy bude platit, že třetí pětka nebude chtít být jen do počtu, jen pro „ty ostatní“ hráčky a maximálně na dvě třetiny.“

Kádr se ale přesto neskládal snadno, především v zadních řadách. Před sezonou odešla kapitánka Ďuríková, zranění vyřadilo Troškovou, její reprezentační kolegyně Šidlová se zase potřebovala doléčit, jednalo se s Židenicemi o Lence Novotné. Na druhou stranu obrana zůstala stále poměrně pevná, jak to hodnotíte?
„Ano, od začátku sezóny jsme s obrannými řadami měli problémy, viz. výše zmíněné absence hráček. Museli jsme trošku improvizovat přeřazením některých útočnic jako Míši Kubečkové nebo Zuzky Halfarové, příležitost ukázat se dostaly některé juniorky. Celkově jsme tohle složitější období zvládli, a nakonec jsme se dokázali stabilizovat. Celá sezóna stála na defenzívních držácích typu Lucky Theimerové, Ivaně Šupákové a Kamči Paloncyové, no a k nim se postupně přidávaly navrátivší se rekonvalescentky. Naše obranná fáze fungovala slušně, mohli jsme se na ni, i díky výborné podpoře obou našich brankářek, spolehnout, i když to při naší většinou hodně ofenzívní hře, nebylo pro obránkyně a brankářky jednoduché. Obranné fázi se rozhodně věnujeme, víme, že těžké a velké zápasy se bez ní vyhrávají hodně složitě.“

Sezona teoreticky měla mít tři vrcholy: Champions Cup, Mistrovství světa žen a play off. Je očividné, že ke třetímu vrcholu nedošlo, přesto, jak zvládly hráčky sezonu po mentální stránce?
„Za sebe jsem hodně rád, že už nějakou dobu nemáme jen jeden vrchol v sezóně. Vzhledem k tomu, jak je nastavena ženská florbalová liga, její široké pojetí a kvalita většiny zápasů, tak je moc dobře, že se můžeme soustředit na jeden z vrcholů už v lednu, a pak následně na další v březnu/dubnu.

Naše hráčky celkově zvládly sezónu po mentální stránce velmi dobře, umí se skvěle připravit na ty nejdůležitější zápasy, tam jim motivace nechybí vůbec. Zvládají se připravit i na ty další zápasy, včetně těch dejme tomu nejjednodušších, dokáží si tam vkládat svojí vlastní motivaci, zodpovědnost, profesionální přístup. Nicméně jistý problém nastává v tréninkovém procesu v období kolem série takových zápasů, tam chuť a elán na tréninku jezdit na 100% někdy chybí. Prostě, teď to tak nutně nepotřebujeme, tak nemusíme. Tohle je prostě daň tomu, jak je to teď v lize nastavené. A to je pro nás to špatně, tohle nás neposouvá.“

Může se na týmu nějak záporně projevit absence play off, jako posledního týmového vrcholu sezony? „To, že letos play off neproběhlo je smutné a pro nás špatně. A nejen pro nás. Holky tomu opět obětovaly spoustu času a energie, potu, sebeodříkání a ……, nic. To nejvíc, ta největší zábava, ten největší adrenalin, ten není. V první chvíli asi velká rána, naštvání, frustrace a bezradnost. Nicméně, myslím si, že teď už je to za námi, všichni vidí, co se děje. A od teď už všichni hledí dopředu, do další sezóny. Nejdůležitější je, ať to teď všichni přežijeme ve zdraví a s pozitivní mysli. Momentálně je situace prostě taková, jaká je. Je třeba si přát, ať je brzo líp, a zároveň věřit tomu, že nebude ještě hůř. A k tomu musíme být nápomocni.“

Jak nyní v období koronavirových omezení probíhá příprava týmu? Ze slov Romana Prymuly se dá očekávat, že skupinové aktivity jen tak nepovolí, existuje například individuální plán přípravy?
„Všechno skončilo tak rychle, a tak nečekaně, že na to nebyl nikdo připraven. Jeden den se ještě trénovalo a za 3-4 dny bylo komplet všechno zavřené. Pro mnoho z nás prakticky nepředstavitelné. Momentálně to beru tak, že sezóna prostě skončila o měsíc dřív a hotovo. Je prostor pro odpočinek, vydechnutí od florbalu a podobně. Zatím ještě nic mimořádného. Otázkou a problémem je, jak dlouho to bude ještě trvat, a tady je na místě pesimismus a obavy. Mám pocit, že tohle neví vůbec nikdo a ani ten koronavirus sám. Takže teď něco plánovat? Hodně problematické!

Trénovat pouze doma, v obýváku, to se dá chvilku vydržet, ale brzy to omrzí. Uvidíme, co se bude dát dělat dejme tomu za měsíc, dva. Zatím je to spíše na té „domácí“ udržovací rovině. Náš kondičák Filip přes internet hráčkám posílá různá tréninková cvičení, výhledově budeme samozřejmě s hráčkami komunikovat a hledat způsoby přípravy na novou sezónu.“

Jste šéftrenérem ženské složky. Jaká byla sezona 2019/2020 z pohledu ostatních ženských týmů?
„Naše juniorky mají za sebou složitou sezónu a bohužel i ony přišly o to pravé vyvrcholení, kde mohly absolvovat sérii těch těžkých zápasů a získávat potřebné herní zkušenosti. Juniorky byly už od začátku letní přípravy v úzkém propojení s A týmem, ty zkušenější s ním více či méně pravidelně trénovaly i v průběhu sezóny a získávaly potřebné zkušenosti i motivaci. Bohužel tohle všechno, i s ohledem na velkou absenci v A týmu, mělo vliv na kompaktnost fungování juniorského týmu a během sezóny jsme musely řešit několik třecích ploch. Situace se stabilizovala, vše směřovalo k play off vyvrcholení, bohužel bylo vše předčasně ukončeno. Věřím, že se pro juniorské hráčky ta možnost být v takovém kontaktu s A týmem projeví, a v další sezóně to zužitkují.

Dorostenecký tým, i vlivem přesunu některých dorostenek k juniorkám, hodně omládl, a tak trochu startoval od začátku. Tvořilo se jádro, hráčky získávaly zkušenosti, pracovalo se na herním projevu. Chvílemi to drhlo, nicméně postupně se progress projevoval, a i dorostenky mířily ke svému cíli, startu na dorosteneckém MČR. Bohužel, virus byl proti.

Ostatní mládežnické týmy střídaly na svých ligových turnajích vítězství s porážkami, povedené výkony s těmi slabšími, radost s občasným zklamáním, tak jak to ve sportu bývá a je to pro něj prospěšné.“

Jaké jsou v ženské složce plány do budoucna?
„Jednoznačně vnímám, že v práci s mládežnickou dívčí složkou jsou stále rezervy a prostor k jejímu zlepšování. Stále se nám nedaří to ideálně skonzolidovat a dát tomu kompaktní formu. Aspektů proč se to úplně nedaří je více, od nedostatku dívek, po jejich chuť na sobě pracovat, až k personálně-trenérským možnostem a kvalitnímu tréninkovému procesu. Tady budeme muset společně zapracovat, i když dílčí pokroky už byly v sezóně vidět a musíme v nich pokračovat a zdokonalovat je.

Co se týče plánů a cílů jednotlivých týmů, tak ty jsou vcelku jasné a samozřejmě i věkově odlišné.

Ženské áčko moc jiné cíle než vyhrávat, být na špici extraligy a směřovat k superfinálovému zápasu, ani mít nemůže, takže to rozhodně bude platit i na příští sezónu.

U juniorek bude jedním z úkolů, přesvědčit holky, že v jejich případě nejde jenom o to, soustředit se výhradně na týmové vyhrávání a trofeje, ale více pracovat na tom, aby byly individuálně co možná nejlépe připravené na přechod do dospělého florbalu, se vším, co k tomu patří.

U dorostenek a starších žaček bude úkolem překonat přechod mezi zábavou a odpovědnějším přístupem ke sportu a florbalu. Motivovat holky, aby dokázaly přemýšlet, že florbal může být jejich zajímavou budoucností, plnou zážitků a vítězství, ale že k tomu je potřeba si nastavit priority a začít si více plánovat svůj sportovní, školní a volný čas. A pracovat na svém individuálním sportovním a florbalovém rozvoji.

No a u těch nejmladších kategorií se pokusit nastavit atraktivní a zábavné prostředí ke sportování, s postupným individuálním florbalovým rozvojem.

Tak uvidíme, jak se nám to v příští sezóně všechno podaří, rozhodně se o to budeme co nejlépe snažit.“