První výjezd Ultras na výbornou

01. dubna 2009, JaM,CD

Byli vidět, byli slyšet, byli cítit :)) Ultras neudělali v Mladé Boleslavi ostudu. Ba naopak! celý zápas se "rvali" v hledišti proti domácí přesile. No... minimálně remíza to byla!!

      Jak jistě mnozí víte, tak se i náš početný nově se tvořící fan klub vydal v sobotu 28.3.2009 na třetí semifinálové utkání našich mužů do Mladé Boleslavi podpořit jejich úsilí o postup do finále.
      Po tradičním srazu na nádraží se naše Ultras skupina vydala na zdlouhavou cestu do Bolky. Už počátek cesty byl unikátní, kdy skoro do rozjíždějicího vlaku naskakovali naši dva opozdilí poslední fanoušci (nejmladší z nás a jeho otec, náš zdravotník).
      Samotná cesta již probíhala v pohodě, ale čím více jsme se blížili do cíle, tím více byla znát určitá nervozita a nažhavení. Tyto emoce jsme začali potlačovat tzv. indiánským tetováním a převlíkáním se do klubových barev. Při přestupu v Kolíně už naše skupina dávala o sobě pořádně vědět a Kolíňané, kteří jsou patrně zvyklí jen na dechovky Kmochova Kolína, byli trochu zaraženi a to nemluvě o výstupu v samotné Mladé Boleslavi, kde se už od nádráží nesly celou cestou až do haly bojovné a oslavné chorály našich ultras.
      Při vstupu do samotné haly a mohutném povzbuzování hala ztichla a samotní hráči obou klubů zapoměli na svoje rozvičování. Po přivítání místním pořadatelem jsme se mohli plně soustředit na začátek a samotný průběh samotného zápasu. K němu se vyjadřovat nebudeme, protože ho každý viděl nebo alespoň o něm četl mnohé komentáře. Co se týká naši ultras skupiny, tak nejde neopomenout naše dva skvělé bubeníky Víťu Schulmeistera a Romana Sladkého, kteří tahali celé utkání neunávným bubnováním.
      Taktéž se musíme zmínit o našich dvou zahraničních fanoušcích Otovi a Kristýnce, kteří fantastickým způsobem pomáhali svými hlasivkami našim chlapům na cestě do finále!
      Nejmladší z Ultras, Filip Sklenovský se jen rozplýval: "Byla pocta tam být. Celý výjezd se mi líbil. Snažil jsem se fandit jako všichni ostatní, ale pak už mě bolely hlasivky :) Věřil jsem, že vyhrajem. Musel jsem se ještě učit a nechtělo se mi tam spát :) Pokud mě taťka vezme, pojedu i na Tatran!" 
      Hlavním kotelníkem byl "ten blázen v zelené paruce" Víťa Schulmeister a svoji funkci si chce zopakovat i v Praze: "Už když jsem zjistil "line-up" fans, bylo mi jasné, že tahle akce bude povedená =) . Je radost sledovat florbal s lidmi kteří dokážou projevit své emoce... V kotli to vřelo, dokonce jsem během utkání musel schladit Milana Jankulára (jeho vlastní minerálkou). Zpětně si uvědomuji, že nepáchal nic nepatřičného a tímto se mu znovu a oficiálně omlouvám =). Pokud budou Vítkovice o mé služby stát, “rád“ obnovím puchýře na dlaních a vrhnu se opět do výjezdové euforie..."

To, jak utkání dopadlo, všichni víme, takže nebylo lehké se ubránit závěrečným emocím spočívající individuálně u každého z nás. Byl to jeden z nejúžasnějších zážitků a za to všem hráčům včetně trenérů děkujeme.

      Zpáteční cesta už se samostatnými hráči byla krásným zadostiučiněním naši dlouhé, ale úžasné cesty.

Na závěr už jen Švejkovo prohlášení ne na Bělehrad, ale na TATRAAAN!!!!!!!!!

Foto: Roša, Otto