Babylon ve Vítkovicích. Chemie nám ale funguje, říká kapitánka. Podle prezidenta je to nutnost

23. října 2019, Michal Dannhofer

Vítkovické ženy jsou již několik let mezinárodním kolektivem. Kromě Češek a Slovenek již v týmu působily nebo působí Polky, Finky, Švédka, Lotyška a naposledy dokonce Singapurka. Podle prezidenta Tomáše Krásného se jedná o nutnost, podle kapitánky Denisy Ferenčíková se ale fanoušek nemusí bát, že by v týmu nefungovala chemie.

Začalo to nenápadným angažmá Finky Sittonen, pravý cizinecký boom ale nastal až s nástupem trojice Tomáš Martiník – Jiří Velecký – Dušan Dudešek na trenérskou lavičku. Společně s těmito třemi muži se začala psát „novodobá“ historie Vítkovic, ke které už cizinky neodmyslitelně patří.

Cesta ke dnešní cizinecké legii přitom začala vysokou porážkou na letním turnaji v létě 2009. Právě při prohře 0:6 s kombinovaným týmem Pruského si trenér Jiří Velecký všiml vysoké ryšavé útočnice Denisy Ferenčíkové. Ta sice patřila Tvrdošínu, ale na zmíněném turnaji pomáhala Pruskému.

A o rok později se stěhovala do Vítkovic. Dnešní kapitánka týmu je ukázkovým příkladem toho, jak to může v ideálním případě dopadnout: kromě tří extraligových titulů se může pyšnit tím inženýským z ekonomie a zkusila si finskou ligu v SC Classic.

V příštích letech pak přišly hráčky jako sestry Šponiarovy, Katarína Klapitová, Alžbeta Ďuríková, Šárka Bol’ová nebo Jana Trošková. Všechny zanechaly či stále ještě zanechávají výrazný otisk v novodobé historii klubu, který jim pomohl k zisku mezinárodního angažmá.

Ale není to jen o slovenských florbalistkách. Také první úlovek z Polska se povedl skvěle: v Trzebiatowe si trenérský štáb vyhlédl Justynu Krzywak, v minulých dvou letech klíčovou postavu Vítkovic. Aktuálně se navíc na její odkaz snaží navázat mladší sestra Zuzanna. Své místo v kronikách již teď bude mít Dominika Buczek, která rozhodla letošní semifinále Champions Cupu proti SB-Pro.

Mimochodem, Buczek přišla do Vítkovic již v šestnácti letech a ujala se jí Justyna Krzywak, ona sama teď pomáhá její mladší sestře Zuzanně. Také proto, že už umí výborně česky. „Nebylo to ale tak rychlé, určitě mi pomohly holky z týmu, protože to bylo moc těžké. A samozřejmě mi moc pomohla Justy,“ směje se.

Svou pomoc tak nyní oplácí. „Jo, myslím si, že je to nyní mezi mnou a Zuzkou dost podobné, jako to bylo se mnou a Justy. Hlavně se jí snažím pomoct, když nerozumí a i na tréninku, když má nějaký problém,“ vysvětluje.

Vítkovice se nebály jít ani severskou cestou, když angažovaly Mirvu Laitinen a rok po ní Riittu Lankinen. První rozenou Švédkou ve Vítkovicích se pak stala Madde Ellilä.

O příchodech všech hráček by se dalo dlouze vyprávět, jejich příchody občas provázejí různé peripetie, jako například u přesunu brankářky Laumy Visnevske, který se udál o Vánocích roku 2015 kterému dost možná celé vedení Vítkovic uvěřilo až tehdy, kdy se brankářka 2. ledna 2016 objevila v centru Ostravy.

Před touto sezonou navíc šly Vítkovice ještě dál a přivedly hráčku z Asie: Siti Nurhalizu Khairul Anuar. Aktuálně tak ve Vítkovicích působí Češky, Slovenky, Polky a Singapurka. Je pro Vítkovice podstatné mít v týmu zahraniční prvek. „Otázka nestojí úplně správně. Nejde totiž ani tak o to, jestli je to důležité, ale spíše, jestli je to nutné. No a vzhledem k našim každoročním nejvyšším cílům a snaze dosahovat úspěchů i na mezinárodním poli je naprosto nezbytné hledat doplnění kádru i v zahraničí, protože český ženský florbal není v takové kondici, aby byl schopen plně uspokojit naše potřeby a nároky na kvalitu hráček,“ objasňuje prezident Vítkovic Tomáš Krásný. „Prostě zatím nejsme schopni v Česku vychovat tolik hráček, abychom nemuseli hledat doplnění v zahraničí,“ zjednodušil.

Singapurská útočnice se navíc skvěle adaptovala. „Snažím se naučit nějaká česká slovíčka, která většinou užíváte na hřišti. Třeba „přihrávka“ nebo „za bránu“ a tak dále. Spoluhráčky mi také moc pomáhají tím, že veškeré pokyny od trenérů překládají do angličtiny. Také se jich hodně ptám, když chci něco zjistit a všechny jsou velmi ochotné se se mnou podělit o informace,“ pochvaluje si nový kolektiv.

Jazykem, který ve Vítkovicích vládne, je ale domácí čeština. „V týmu to teď máme celkem různorodé a při naší komunikaci tak můžete slyšet angličtinu, češtinu, slovenštinu i polštinu. V devadesáti procentech případů se mluví česky a zbytek je takový mix,“ hodnotí kapitánka Denisa Ferenčíková. „Hrát, ale v jedné formaci s Polkou, Češkou a Singapurkou není v rámci komunikace vůbec lehké,“ usmívá se.

V jedné šatně se tak střetávají nejen různé národy, ale také jiné kultury. „Chemie funguje bez problémů a celý tým nemá žádný problém s různými kulturami. Je víceméně jedno, zda v něm tam hráčky, z Česka, Slovenska, Polska nebo z jiných krajin, každá máme stejný cíl a společně si za ním jdeme,“ ujišťuje Ferenčíková. „Odlišnosti v návycích jsou, někdo má rád svůj klid před zápasem, někdo zase potřebuje rozptýlení, samozřejmě snažíme se to nějak nakombinovat, aby každý jednotlivec byl spokojen,“ ozřejmuje.

Sama kapitánka má za sebou loňskou zkušenost, kdy se bez znalosti finštiny prosadila v SC Classic. „Osobně jsem se cítila v této pozici celkem fajn. Člověk se může ve všem soustředit na sto procent a nemusí poslouchat, co mezi sebou spoluhráčky řeší,“ odpovídá s nadhledem. „Ví jenom to, co mu trenér nebo spoluhráčky sdělí a má tak prostor více na sebe. Na druhou stranu je však občas blbé, že hodně věcí na trénincích a poradách si musíte domýšlet a improvizovat, ale časem si člověk zvykne a ví, že musí být koncentrovaný a stále soustředěný,“ zakončila.

Ze slov všech je zřejmé, že jim taková situace vyhovuje a jak již zmínil prezident, tak je nutná. Je tedy jasné, že přísun zahraničních posil bude pokračovat. A na svou šanci už čeká také uzdravující se Andrea Šidlová. Co předvede? A jaká bude budoucnost žen Vítkovic?

Je jasné, že mezinárodní…