Hattrick je obrovskou motivací, užívám si tady každý moment, říká singapurská rytířka Siti

Siti, začněme v obecné rovině. Co bylo tou největší motivací k tomu, vyměnit Singapur za Českou republiku a hrát zde florbal?
„Chtěla jsem se stát lepší hráčkou a hrát zápasy ve vysokém tempu.“

Přestěhovat se ze Singapuru do Ostravy, to je opravdu velká změna. Jak se zatím zabydluješ?
„Nejprve to bylo velmi těžké, protože nejsem zvyklá na zdejší prostředí a také na časový posun. Ale pomalu se mi začíná v Ostravě líbit.“

Jaké jsou největší rozdíly mezi Ostravou a Singapurem?
„Prostředí. Ostrava je spíše tišší a klidnější místo. Nevypadá na to, že tady žije mnoho lidí.“

Přejděme k florbalu. Jsi už plně přizpůsobena požadavkům, které se tady na hráčky kladou?
„Právě teď tak zhruba vím, jaké jsou zde požadavky na hráčky. Nicméně, plně se jim přizpůsobit a adaptovat se na ně, bude pravděpodobně ještě nějakou dobu trvat.“

Jak bys porovnala tréninkové jednotky a zápasy v obou zemích?
„Jsou dvě zásadní věci, které dělají rozdíl: intenzita a fyzická náročnost. V Česku je tempo opravu rychlé. Přihrávky a pohyb obecně je velmi rychlý a přesný. Co se týče fyzické náročnosti, tak každý je zde agresivní nejen v zápasech, ale také v trénincích. Cítím se tak, jako by se také na tréninku hrál zápas. Věřím ale tomu, že je to dobrá průprava, protože když přijde na zápas, tak hráčky jsou připraveny na opravdu tvrdý fyzický kontakt.“

Jak se Ti podařilo zapadnout do týmu?
„Snažím se naučit nějaká česká slovíčka, která většinou užíváte na hřišti. Třeba „přihrávka“ nebo „za bránu“ a tak dále. Spoluhráčky mi také moc pomáhají tím, že veškeré pokyny od trenérů překládají do angličtiny. Také se jich hodně ptám, když chci něco zjistit a všechny jsou velmi ochotné se se mnou podělit o informace.“

Před utkáním s Olomoucí jsi odehrála pouze několik střídání ve dvou zápasech. Bylo to pro Tebe těžké, když uvážíme, jakou pozici jsi měla v Titans, odkud jsi přišla?
„Osobně pro mě to těžké není. Když jsem se rozhodla do Česka přijít, tak jsem tady šla s tím, že chci mít tu zkušenost a co nejvíce se toho naučit. Věřím tomu, že trénování s týmem a pozorování jej při zápasech je také jednou z forem sbírání zkušeností. Nicméně, ten samotný fakt také pomáhá tomu, že chci pracovat ještě tvrději a zlepšit se jako hráčka.“

Byla jsi před zápasem s Olomoucí nervózní?
„Určitě ano, protože se jednalo o mé první utkání v základní sestavě.“

Vzpomínám si, že když jsi poprvé potkala zástupce Vítkovic, tak jsi zmínila, že jedinou hráčku, kterou znáš, je „hráčka číslo 10“, tedy Denisa Ferenčíková. Jaké to teď bylo, nastoupit s ní v jedné formaci?
„Bylo to strašidelné, bála jsem se, ale Denisa měla velkou trpělivost. Společně s celým týmem mi poskytovala zpětnou vazbu a povzbudivá slova po každém střídání, což mi pomohlo projít celým utkáním.“

Nakonec jsi dokázala vstřelit hattrick a přidat jednu asistenci. Jak ses poté cítila?
„Jsem opravdu šťastná, je to pro mě motivace k tomu, pracovat opravdu tvrdě.“

Singapurským médiím jsi řekla, že máš za cíl si zde užít každou vteřinu pobytu. Jak se Ti to zatím daří?
„Rozhodně si zatím užívám každý moment. Tréninky a zápasy mě baví, navíc mé spolubydlící jsou skvělé.“

Máš nějaký vzkaz pro vítkovické fanoušky?
„Nadále rozšiřujte svou vášeň pro florbal a nepřestávejte nás podporovat!“