Jiří Gurkovský: S Czech Openem nelze být nespokojený

Do nedávné doby jsi působil v BiXu. Co tě přimělo k přechodu z Bixu do Vítkovic?
"No tak předně já si nikdy neplánoval odchod z Bixu. Působil jsem tam rád, snažil jsem se pracovat tak, jak jsem nejlépe uměl a podle svého nejlepšího svědomí. Když to vezmu kolem a kolem, jsem trenér - otec, který si udělal trenérskou licenci, protože z Bixu odcházel od starších žáků trenér, který se zasloužil o to, že mne florbal začal zajímat. Já ho nebudu jmenovat, on ví, o koho jde. Měl jsem zájem pokračovat u svého syna a tak nějak si pohlídat jeho výkonnostní růst v pubertě, kdy už zhaslo mnoho potenciálních kvalitních hráčů. Na konci minulé sezóny se najednou stali trenéři na další sezónu tajnými a já tak nějak pociťoval, že se se mnou nepočítá. Říkal jsem si, že si odpočinu a budu se moci věnovat klukům, kteří oba dva hrají a sledovat jejich výkonnostní růst z pozice rodiče diváka a prostě že budu mít na ně více času. Chvíli poté příšla nabídka z Vítkovic. Dlouho jsem o tom uvažoval a po zvážení všech pro a proti jsem ji přijal. I když se přiznám, že nabídka byla hodně nečekaná, ale o to více potěšující. Bavil jsem se s Radkem mnohokrát na různých akcích nebo prostě když jsme se potkali o florbale a v mnoha ohledech si myslím, že máme na stěžejní věci dost podobný názor. V neposlední řadě to byla chuť na sobě pracovat, poznat jiné způsoby tréninku, jiný přístup k florbalu jako takovému, vyzkoušet to někde jinde. Sám trénuji pouze dva roky a nepovažuji se za trenéra. K tomuto oslovení mám ještě daleko. Moc jsem toho zatím nedokázal, i když zase tak špatné to taky až tak snad nebylo. Ale to posoudí jiní."

Kdo a kdy tě oslovil?
"Někdy v průběhu vrcholícího play-off ligy dorostu, kde jsem se byl podívat, mne oslovil Radek Mrázek a nabídl mi možnost působit ve Vítkovicích v roli trenéra dorostu."

Proč jsi chtěl odejít z Bixu?
"Jak už jsem odpovídal výše, neměl jsem to v plánu. Ja bych na tuto otázku nerad nějak podrobněji odpovídal, "změna dresu" neproběhla úplně v klidu, což se ostatně dalo očekávat. Slyšel jsem už tolik různých verzí mého odchodu, že se nestačím divit, co všechno jsou schopni lidé vymyslet. Snažím se tím moc nezabývat a raději tyhle zaručené pravdy přecházet a soustředit se na něco jiného."

Jak vnímáš práci s mládeží ve Vítkovicích? Líbí se ti?
"Ta otázka je pro mne dost těžká, nedokážu to reálně zhodnotit, protože jsem přišel po sezóně, kdy je tak nějak mrtvo. Ale celkově bych neviděl až takový rozdíl oproti svému předcházejícímu klubu. V obou jsou kvalitní trenéři, v drtivé většině tatínkové, kteří se děckám věnují zodpovědně, jenom možná je jiné celkové pojetí koncepce klubu. Nevím, teprve do dění budu reálněji pronikat, ale zatím si nemohu stěžovat, převažují pozitiva."

Na které pozici budeš přesně ve Vítkovicích působit?
"Podle toho, co vím, bych se měl vyskytovat u týmů juniorů a dorostenců, ale hlavní náplní pro mne zůstává jednoznačně dorost."

Trenér juniorů Deus se nemohl ze studijních důvodů CO zúčastnit, na jeho postu jsi zaskočil ty. Jak jsi spokojený s průběhem turnaje?
"Nelze být nespokojený, když tým skončí na takovém turnaji druhý. Celkové zhodnocení je už v jiném článku. Jenom je škoda, že nepřijelo více kvalitních zahraničních juniorských týmů, úroveň mnohých základních skupin nebyla odpovídající takovému turnaji."

Překvapilo tě něco na turnaji?
"Ano. Neuvěřitelná frustrace a jednání hráčů Husqvarna IK po prohraném čtvrtfinále a potom taky výborný výkon kluků proti juniorskému celku Tatranu v semifinále. Juniorka má určitě na čem stavět."

Text: Roman Sladký
Foto: Aleš Poukar