Jiří Mojžíšek: Chci, aby se junioři zlepšovali ve všech činnostech

Do extraligy Mojžíšek naposledy naskočil v mistrovské sezoně 2012/2013. Nečekaně se objevil na soupisce Vítkovic v přetěžké semifinálové sérii s Mladou Boleslaví. Vítkovice potřebovaly hráče jeho typu. Bijce. Bojovníka. Srdcaře. Pro tyto vlastnosti byl Mojžíšek vytažen z B-týmu rovnou do nejtěžších zápasů sezony a rozhodně nezklamal. Zasáhl i do vítězného Superfinále s Chodovem.

Nyní povede vítkovické juniory.

Ahoj Jirko, od nové sezony se staneš novým trenérem juniorů Vítkovic. Co tě k tomuto kroku vedlo? Jak se na tuto jistě zajímavou trenérskou štaci těšíš?
Ahoj Romane. Po skončení poslední sezóny za mnou přišli zástupci vedení Vítkovic s nabídkou, zda by jsem měl zájem o trénování juniorů. Po nějaké době, kterou jsem si nechal na rozmyšlenou, jsem se rozhodl, že do toho půjdu. Je to pro mě velká výzva, protože s trénováním příliš zkušeností nemám, ale budu se snažit klukům předat to, co jsem se během své kariéry naučil já.

Není to ale tvé první trenérské angažmá. Poslední dvě sezony jsi společně s Petrem Gajdou vedl vítkovický B-tým, Mustangy. Co tato trenérská zkušenost dala?
Zkušenost z Mustangu pro mě byla velmi přínosná a to především z toho pohledu, že hráči nestačí říci jednou nebo dvakrát, jak má co udělat, jak nejlépe vyřešit danou situaci atd., ale je potřeba mu to opakovat každý trénink i každý zápas a po pár sezónách se to projeví :)) Takže je potřeba obrovská trpělivost.

Florbalová veřejnost tě zná jako velkého vítkovického srdcaře a bojovníka. Budeš chtít vítkovickým talentům předat hlavně toto?
Není tajemstvím, že já jsem nikdy žádný velký technik nebyl a je pravdou, že jsem se tento „nedostatek“ snažil nahradit bojovností. Hráči juniorů a mladších kategorií začali nebo začínají s florbalem mnohem dříve, než jsem začal třeba já a ten rozdíl a pokrok je více než patrný ve všech aspektech hry. Navíc každý hráč je jiný, každý vyniká v něčem jiném, takže se klukům nebudu snažit vnutit to, co se řekněme osvědčilo mi. Samozřejmě je důležité, aby ve hře byla i bojovnost a srdce, ale to už je na zodpovědnosti každého hráče, zda bude hrát a bojovat pro tým nebo mu jde o vlastní statistiky.

Junioři Vítkovic po medailových letech 2010-2012 (bronz, zlato, zlatp) teď přišly dva roky bez medaile. Bude tvým hlavním úkolem vrátit do Vítkovic juniorský titul? Máš nějakou vizi?
Člověk má mít cíle co nejvyšší, ale nebudu říkat, že pokud nezískáme titul, tak to bude špatná sezóna. Mým cílem je, aby se junioři zlepšovali ve všech činnostech, po stránce fyzické, technické, taktické a aby chtěli vyhrávat jako tým. Pokud se to podaří, tak věřím, že budou dobré i výsledky.

Jaké je tvé hlavní florbalové motto?
Florbalové motto, no to jsi mě trochu zaskočil…teď mě napadá: „Když už nemůžeš, přidej!“.

Budeš mít nějaké spolupracovníky, jakýsi realizační tým?
Spolupracovat budu s Ottou Sklenovským a ještě s vedoucím týmu, kterého v této chvíli řešíme.

Jirko, hodně štěstí a úspěchů na trenérském poli!
Děkuji a hodně úspěchů celým florbalovým Vítkovicím.