Klára Kociánová o zlatých ženách B: Jsme super parta, pořád se spolu smějeme
Klára Kociánová patřila mnoho let k oporám ženského extraligového týmu, se kterým slavila jeho první úspěchy v novodobé éře. Vrcholovou kariéru ji ukončilo těžké zranění kolene, nějakou dobu již ale působí v ženském B-týmu. Ten se po dvou letech dočkal kompletní sezony, která pro něj měla zlatou tečku.
Kláro, v minulých dnech jste získaly primát ve své soutěži. Jak sezóna probíhala?
„Hlavně jsme rády, že po dvou letech se konečně dohrála celá sezóna. Nebyla úplně jednoduchá. Začátek byl celkem povedený a dařilo se nám, ale pak nám některé hráčky skončily nebo se zranily a k tomu se ještě přidal COVID. Najednou nás bylo málo, sestava se vždycky nějak lepila dohromady, chvíli jsme neměly ani gólmanku, ale nějak jsme to zvládly a po novém roce už jsme se zase srovnaly. Sezóna to byla se vším všudy, kdy bylo o co hrát do posledního zápasu. Trochu mě mrzí některé zápasy, které jsme zbytečné ztratily a nezvládly je odehrát, jak bylo potřeba. Ale na poslední zápasy jsme byly namotivované, věděly jsme o co hrajeme a potřebné body jsme urvaly. Takže se sezónou jsem určitě spokojená a jsem ráda, že jsme to zvládly.“
Získaly jste zlato, je to pro Tebe osobně příjemná vzpomínka na aktivní kariéru v Extralize žen?
„Určitě. Myslím si, že každý rád vyhrává a u mě to není jinak. Ten pocit z vítězství vás neomrzí a je jedno jakou soutěž hrajete. Jak jednou zvednete pohár nahoru, chcete to zažít znovu.“
Byla jsi dlouholetou členkou vítkovického A-týmu, nyní nastupuješ za Ženy B. Jak si florbal bez primárního tlaku na výsledek užíváš?
„Docela hodně. (směje se) Je super si florbal užívat a nemuset řešit každou minutu a situaci na hřišti. I když byly zápasy, kdy to pohoda úplně nebyla.“
Dokážeš se oprostit od toho, že se nejedná o vrcholový florbal a hru si maximálně užít?
„No, o to jsem se snažila, některé zápasy byly super a užívala jsem si je a snad i zbytek týmu, ale někdy to tak lehce nešlo. Mám to tak v sobě nastaveno, že chci vyhrávat, a proto je třeba někdy udělat i něco víc než si to jen užívat. A hlavně holky měly ode mně docela velké očekávání, takže ten tlak tam na mě taky trochu byl.“ (směje se)
Kariéru jsi ukončila díky zranění kolene. Zdravotně jsi v pořádku?
„Naštěstí ano, koleno sice někdy pozlobí, ale drží. Je super, že můžu běhat po hřišti a nemusím řešit každý pohyb. Už na to nemyslím a můžu se soustředit na hru.“
Není tajemstvím, že hraní nižších soutěží je také o partě. Jste v ženách B správný kolektiv?
„To byla právě jedna z věcí, která mě příjemně překvapila. Že jsme se v béčku potkaly s holkami, se kterými jsem hrála v dorostenkách nebo juniorkách. Takže si myslím, že jsme super parta, která si rozumí na hřišti a i mimo něj. Občas se sejdeme a něco podnikneme a vždy se pořádně nasmějeme. Myslím, že i holky, které se k nám postupně připojily k nám zapadly, takže kolektiv máme fajn. To je super a pomáhá to i při hře, smějeme se i na zápasech.“
Jaké máš své florbalové plány do budoucna?
„Tak teď nás ještě čeká závěrečné posezení a oslava prvního místa. (směje se). No a co se týká plánů na příští sezónu, nějaké možnosti jsou, ale uvidíme, jak to všechno dopadne. Nicméně florbal mě stále baví, tak bych se ho chtěla ještě chvíli držet.“