Martin Vladař: Na finále před pěti lety se nezapomíná!

12. dubna 2014, Vlaďka Zoubková

Martina Vladaře není třeba fanouškům představovat. Bývalý hráč Vítkovic, český reprezentant a velký srdcař, momentálně působící ve Švýcarsku, nám poskytl před Superfinále exkluzivní rozhovor.

Ahoj Martine, zdravím z Ostravy, jak se ti daří ve Švýcarsku? Můžeš zhodnotit uběhlou sezónu v Chur Unihockey, kde působíš?

Ahoj Vlaďko, uplynulá sezóna nebyla nic moc. Hráli jsme náš standart a pěkný florbal, bohužel v posledním kole se díky shodě okolností rozhodlo, že jsme v playoff chytli obhájce titulu Aligator Malans místo Könizu, na který jsme si věřili. Proti nim jsme sehráli dobré zápasy, ale bohužel nám vždy kousek chyběl a mě osobně se taky moc nedařilo.

Do Churu jsi přestoupil po dvou letech, strávených v Grünenmattu, známé to „kolonii“ českých hráčů. Jaké důvody tě vedly ke změně dresu, byly florbalové, nebo spíš osobní?

Důvody byly osobní i florbalové. Grünenmatt je vesnička v malebné, ale hodně venkovské a zemědělské oblasti Švýcarska, kde jsou životní možnosti hodně omezené, co se týče práce i využití volného času. Chur je krásné město přímo pod horami, do Lenzerheide, kde se jezdí světový pohár je to 20 minut autem, je tady více firem, dobré spojení do Zurichu. Týmy nejdou porovnávat, Grünenmatt je opravdu vesnický tým, který vytáhli nahoru převážně češi a co se rozpočtu a zázemí týče, tak v NLA nemá moc co dělat. Na druhou stranu je tam spoustu srdcařů, kteří obětují hodně času pro to, aby ten tým jakž takž fungoval. Naproti tomu je Unihockey Chur potomek slavného několikanásobného vítěze ligy Rot-Weiss Chur, trénuje zde Thomas Berger, který je vícenásobný mistr s Wilerem.

Jak se žije florbalistům ve Švýcarsku? Porovnej zázemí, podmínky, práce, bydlení…

Zas tak obrovská výhra to není, ale nebudu lhát, ať tady člověk dělá jakoukoliv práci, pěkně si vydělá. Takže pokud odchází z ČR například s výučním listem, je to pro něj ideální volba. Na druhou stranu je však paradoxně celkem těžké prosadit se s vysokoškolským titulem, protože naše školy tady moc neuznávají. Pro mě ale jednu z hlavních rolí hraje prostředí, ve kterém teď žiju, všude kolem nádherné hory, jezera, opravdu čisto a vzduch, který v Ostravě známe jen z televize. K tomu jsou lidé slušní a uctiví ( i když si myslí třeba něco jiného ) a nekrade se tady, takže sečteno podtrženo je tady život poněkud jednodušší. Florbalové týmy zas tak skvělé kontrakty nenabízejí, pořád nás berou jinak než finy a švédy. Důležité je spíše, že zařídí práci, bydlení a podobné věci, které by pro cizince bez kontaktů byly o hodně složitější sehnat.

Jaké máš plány na příští sezónu? Zůstaneš pod horami nebo se vracíš domů?

Momentálně je to vše otevřené, záleží na tom, kde najdu perspektivní práci. Hledám tady, ale pokud to nepůjde, tak budu hledat i doma. Florbalu jsem si užil, teď už musím myslet na budoucnost.

Vraťme se o pár let zpět…píše se rok 2009, Vítkovice získávají mistrovský titul po dlouhých devíti letech, když v pátém finálovém zápase porážejí v hale na Sareze před fantastickou návštěvou třech tisíc fanoušků Tatran Střešovice 5:4. Zlatý gól vstřelil nynější trenér Otrokovic, Daniel Folta, ty jsi se ve finále také gólově prosadil. Jak na zisk titulu po pěti letech vzpomínáš?

Zkušenosti v zahraničí mi naše úspěchy s Vítkovicemi ukázaly úplně z jiné perspektivy. Za svého působení jsme od juniorů prakticky každou sezónu hrál o zlato i v mužích, i když jsme ještě byli děcka a měli mlíko u brady, takže mi to přišlo normální. V UHCG jsme se loni dostali do finále poháru a pro klub to byl historický úspěch. Dá se říct, že si teď zážitků z Vítkovic daleko více vážím. Na finále 2009 se nezapomíná, tenkrát všechno sedlo, vyprodaná hala nás hnala dopředu a rozhodl přesně ten člověk, který to měl rozhodnout. Když se na to podívám zpětně, tak Russell Crowe v Mystery Ajlaška nesahal Bazilovi ani po kolena, asi udělám pár telefonátů a nabídnu v Holywoodu náš příběh pro natočení dalšího amerického dojáku :)

V loňském roce Vítkovice dosáhly na stupeň nejvyšší, když v Superfinále porazily florbalisty Chodova. Titul se po čtyřech letech v držení Tatranu Střešovice opět stěhoval do Ostravy. Sledoval jsi vítkovickou jízdu Tokoše, Sladkého a spol?

Playoff jsem pilně sledoval, kluci si titul opravdu zasloužili, oproti Chodovu mi připadali o hodně florbalovější, byl to krásný zápas. Navíc třešnička v pohodě krásných gólů od Superhera, tak se má titul vyhrávat.

Když zhodnotíme letošní sezónu, po odchodu opor a debaklu na říjnovém Poháru mistrů, to na bůhvíjaký výsledek nevypadalo. Jak jsi vnímal na dálku změny v klubu, spojenou s neuspokojivými výsledky? Věřil jsi, že se tým zvedne?

Mrázovi se podařilo v klubu vybudovat silné hráčské zázemí a jednotnou florbalovou filozofii, takže je vidět, že je pořád z čeho brát, jen se mladí kluci potřebují více vyhrát. Takže to byla spíše otázka času, kdy výsledky přijdou. Osobně jsem po obdobné změně volal už před 3 lety, mohlo to proběhnout daleko přirozeněji bez zbytečného vyhrocení vztahů. Radek si mohl odpočinout, fungovat třeba jako šéftrenér mládeže a nasbírat síly na návrat ke kormidlu. Je třeba si uvědomit, že vedl tým mužů a juniorů nějakých 7-8 let v kuse, k tomu řešil chod klubu, trenéry, mládež a repre – naložil si toho moc a to bylo dlouhodobě neudržitelné. Také byla chyba nenavázat kontakt s Danem Foltou, který mohl být pro klub velmi prospěšný. Na druhou stranu teď je klub dobře znovu nastartovaný, nikdo z nového vedení nezpochybňuje Mrázuv přínos a až emoce opadnou, doufám, že se k působení u Vítkovic vrátí.

Taky bych chtěl vyzvednout roli Michala Deuse, určitě není jednoduché trénovat kluky, kterým nosil pití před zápasem ještě v juniorech :) Musím smeknout klobouk před tím, jak se těžké úlohy zhostil.

Vítkovice jsou opět ve finále! V playoff postupně vyřadily houževnaté Bulldogs Brno a v semifinále svedly vyrovnanou bitvu s Mladou Boleslaví. Co podle tebe rozhodlo o postupu Vítkovic do finále?

Rozhodla hráčská kvalita a taktická vyspělost hráčů, zažitý systém, který kluci ve Vítkách mají. Brno je prostě horší než Vítkovice a Boleslav má problém v tom, že na sebe posledních 5 let dívá jak na Pixbo. Přitom od doby co běháme za plastovým nesmyslem neuhráli pořádný výsledek, jen kupují nové a nové hráče a jejich hra je založená pouze na individualitách. Prostě ten jejich „útočný styl“ je brajgl založený na tom, že mají v týmu řadu velmi kvalitních individualit, které dávají a vytvářejí góly. I když to v základní části přináší výsledky a atratkivní florbal, playoff je jiný sport. ( Doufám, že to ještě pár let nepochopí, je fajn mít o soupeře méně :).

Ještě bych vyzvedl výkony Lukáše Hrubého, který má skvělou sezónu a perfektně zvládl převzít roli „důchodce“ v týmu ( krom „superdůchodce“ Ciompiše ), doufám, že mu to tam bude padat i v neděli.

V Superfinále nás čeká věčný rival, Tatran Střešovice. Dají se srovnat oba týmy v roce 2009 a letos?

Tatran je pořád stejný, jen nemají fantoma Bedlu, ale hodně mladých šikovných kluků, kteří jsou po titulu hladoví. Pro Tatran hovoří zkušenosti, morální síla, ale stačit to nebude, vítkovičtí kluci jsou teď v laufu, tak je snad smetou ze hřiště. Navíc máme lepší fanoušky, tak snad vyhrajeme i v hledišti! I když Tomáš Krásný asi Vaculíka s trubkou a bez košile nepřebije :)

Tvůj vzkaz našemu týmu do Superfinále:

Ať se drží svého laufu a užijí si to...a když vyhrajou, tak je v Čičákovi útrata na mě :D

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí ve florbale i životě!

Také děkuji :)


Foto: Jiříí Zerzoň