Po titulu v roce 2014 jsem si vybrala Vítkovice. Věděla jsem, že to chci taky zažít, vzpomíná Eliška Planková

Eliško, je odehrána polovina základní části, jak zatím průběh sezony hodnotíš?
„Hodnotím ho velice kladně. Sice v některých zápasech náš výkon pokulhával, ale vždy jsme ho dokázaly dotáhnout do vítězného konce. V zápasech s Chodovem a FBC jsme však dokázaly zahrát tak, jak chceme. Přesto máme stále na čem pracovat a vylepšovat naše schopnosti.“

V průběhu sezony jste zatím neztratily ani bod, co zatím hodnotíš jako její nejtěžší moment?
„Těžších momentů bych našla více, ale vždy jsme se dokázaly poučit a zvednout náš výkon na optimální úroveň.“

Mnozí si Tě jistě pamatují především jako útočnici, Ty ale již nějakou dobu nastupuješ v obraně a tvoříš stabilní první obrannou dvojici s Alžbetou Ďuríkovou. Jak sama sebe vnímáš?
„Sama sebe vnímám jako univerzálního hráče. Už od mala jsem zahrála kdekoliv, kde mě trenér postavil. Momentálně se cítím lépe v obraně, takže teď bych se popsala jako obránce, který rád útočí.“

Nelze si nevšimnout, že před zápasem máš speciální rituál s Barborou Huskovou. Odhalíš čtenářům jeho detaily?
„Detaily si necháme pro sebe. Od toho je to rituál, že.“ (směje se)

Společně jste se také dostaly do reprezentace, byť nakonec ne přímo do finální nominace. V čem bys řekla, že Tě reprezentace obohatila?
„Zkušenosti, hlavně zkušenosti. Těch 6 zápasů za reprezentaci s TOP 3 světa mi otevřelo oči. Ukázalo, na čem pracovat, kde mám nedostatky a hlavně, jak vypadá světový florbal, kterému bych se chtěla někdy aspoň přiblížit.“

Je reprezentace, potažmo účast na mistrovství světa žen Tvým cílem?
„Mistrovství světa žen rozhodně jeden z mých cílů je.“

Ve Vítkovicích působíš od roku 2014, vzpomeneš si ještě, co bylo impulsem k přestupu z ostravských Škorpionů?
„Hlavním impulzem bylo, že mě kluci začali přerůstat. Pak už jsem se musela jen rozhodnout, kam mé cesty dále povedou. A jelikož Vítkovice v roce 2014 vyhrály svůj první novodobý titul, bylo mi jasné, že to chci jednou zažít taky a vydala jsem se směrem vítkovickým.“

V Extralize jsi debutovala o tři roky později a v týmu tak vlastně – trochu paradoxně – patříš ke služebně nejstarším hráčkám. Hned ve druhém utkání jsi pak poprvé skórovala. Co pro Tebe tehdy debut v Extralize znamenal?„Tehdy, když mi Jirka Velecký před prvním zápasem zavolal, že mě vezmou, jsem to strašně moc prožívala. Měla jsem opravdu velkou radost. V té sezoně byl tým plný skvělých hráček a já jsem neměla pozici vůbec jistou. Takže jsem s vděkem odseděla prvních 40 minut zápasu a do těch zbývajících dvaceti jsem dala vše, co ve mně bylo, abych dostala i další šance.“

Ve švýcarském St. Gallenu jsi získala bronz z mistrovství světa juniorek, doma máš také stříbrnou medaili z Champions Cupu v Gävle a tři extraligové tituly. Jak bys tyto úspěchy seřadila?
„Nerada takto seřazuji úspěchy. Všechny jsou v něčem jiné, v něčem výjimečné, každý s jinou partou lidí a s jiným příběhem. Bronz z MS, je bronz z MS, k tomu asi nejde víc dodat. Stříbro z Champions Cupu je pro mě hodně vysoko, jelikož od toho týmu nikdo nic nečekal a my nakonec dokázaly více jak půlku zápasu trápit nejlepší tým světa. A tři tituly. Každý je pro mě výjimečný. Z roku 2018 byl můj první. Z let 2019 a 2021 to byly tituly po obratech, nesmírné psychicky i fyzicky náročných zápasech. Všechny tyto úspěchy jsou pro mě srovnatelně důležité.“

V předchozí otázce přišla řeč na Champions Cup, jehož ročník 2022 je po roční odmlce za dveřmi, těšíte se?
„Na Champions Cup se těšíme. Po zklamání z loňského zrušení, jsme o to více namotivované a natěšené na kvalitní zápasy.“

Je něco, co bys vzkázala fanouškům Vítkovic?
„Především bych jim chtěla poděkovat, že nás stále podporují. Doufám, že stále podporovat budou a najdou si cestu na všechny zápasy. Já můžu i za holky slíbit, že budeme předvádět to nejlepší z našeho umu a bavit je florbalem.“