Sedla si s kapitánkou, střílí branky a cvičí angličtinu. Všechny změny byly k lepšímu, říká Pantělejevová

Adéla Pantělejevová zažívá skvělou premiérovou sezonu v dresu Vítkovic. V útočné formaci se od začátku svého působení výborně doplňuje s Denisou Ferenčíkovou, následkem čehož je společně s další Slovenkou Michaelou Šponiarovou po jedenadvaceti zápasech s průměrem jedné branky na kolo nejlepší střelkyní týmu.

Adélo, máš za sebou téměř celou základní část v dresu Vítkovic. Jak obecně hodnotíš své působení?
„Své působení hodnotím velmi kladně. Myslím si, že mi to přineslo hodně, především po herní stránce. Je tu pro mě spousta změn, ale řekla bych, že všechny k lepšímu.“

Vzhledem k tomu, že jsi jedna z nových tváří ve Vítkovicích, pojďme si nejprve říci, jak jsi se vlastně dostala k florbalu?
„Florbalu jsem se začala věnovat už na základní škole, kdy jsem chtěla s kamarádkami začít něco opravdu dělat a děda jedné z nich pracoval na hale u nás, tak nám o tom pověděl. Vždy jsem měla blízko ke sportu, ale florbal mě bavil asi nejvíc.“

Přesun do Vítkovic s sebou přinesl také dojíždění. Jak zvládáš kombinovat florbal se školou, kdy jsi v posledním ročníku střední školy?
„Občas je to trochu těžké, ale zvládám to. Učení si beru s sebou do vlaku na tréninky i zápasy a s trenéry je domluveno, že kdybych nestíhala, škola je teď přednější. Naštěstí mám také individuální plán, i díky reprezentaci, takže si můžu dovolit do školy nejít hned ráno, když jsme dojeli pozdě nebo případně dopsat test, když jsem chyběla nebo se nestihla naučit, což je u nás na škole jinak zakázané.“

Jakou roli v rozhodování o přesunu mělo blížící se mistrovství světa juniorek? Do Kanady by jsi měla odletět jako kapitánka národního týmu.
„Myslím si, že tohoto se rozhodnutí netýkalo, šlo především o zvládání školy. Ano, asi bych nebyla herně tam, kde jsem, ale snažila bych se to dohnat individuálně.“

Prakticky od začátku tvoříš duo s Denisou Ferenčíkovou, čím to je, že jste si navzájem tak dobře sedly?
„Netuším. Trenér Jirka nás takto zkusil postavit a navzájem jsme se nacházely. Denča má přehled na hřišti a myslím si, že by neměla problém sehrát se téměř s kýmkoliv.“

Co ostatní spoluhráčky? Vzhledem k tomu, že maturuješ z angličtiny, tak sis velmi pochvalovala přítomnost zahraničních posil.
„Myslím, že jsme super kolektiv a dobrá parta. A ano, to si pochvaluji. Jazyky nejsou má silná stránka a to, že si mohu procvičovat aspoň mluvení, se mi hodí, když maturuju profilově, tedy ústně.“

K prvenství v základní části vám schází jediná výhra nad Tatranem. S čím půjdete do utkání?
„Určitě půjdeme pro tři body. Na Tatran máme, neměly bychom s takovým soupeřem mít problém. Nejhorší je, že si to občas umíme zkomplikovat samy - jednoduchými chybami, nedůrazem u brány a podobně. Klíčové bude hrát v pohodě svou hru a vyvarovat se hloupostí.“

V sobotu se také odehraje klíčová bitva mezi Olomoucí a Ostravou. Tvůj bývalý tým může postoupit do play off. Držíš mu palce?
„Určitě držím. Výsledky pravidelně sledujeme celá rodina. Stále je to klub mé sestry a můj mateřský, budu ráda, když se jim povede.“

Je něco, co chceš vzkázat fanouškům Vítkovic?
„Vítkovice mají snad nejlepší fanoušky a jestli zůstaneme na čtvrtfinále v Ostravě, ať nás chodí podporovat i tam! Dokáží udělat skvělou atmosféru a někteří to na venkovní halu budou mít stejně daleko jako na domácí, tak ať jsme doma i tam.“