TISKOVÁ ZPRÁVA: Kapitán Vítkovic Tomáš Sladký ukončí po této sezoně hráčskou kariéru

21. dubna 2021, Tisková zpráva

​Trojnásobný vítěz české nejvyšší soutěže s Vítkovicemi, první český šampion švýcarské nejvyšší soutěže a člověk, který si zahrál ve všech čtyřech elitních soutěžích na světě. To je Tomáš Sladký, kapitán a legenda Vítkovic, který po sezoně 2020/2021 ukončí svou hráčskou kariéru.

Tomáši, rozhodl ses ukončit svou bohatou florbalovou kariéru. Jaký je hlavní důvod?
„Ahoj! Těch důvodů bych mohl jmenovat více, neřekl bych, že je některý z nich ten hlavní. Jde spíše souběh faktorů, který mi ve výsledku říká, abych skončil. Přeci jen mi letos bude 35 let, tak si říkám, že už Vítkovicím nebudu kazit věkový průměr. (usmívá se) Vždy jsem si přál vědět, která sezóna bude moje poslední a bude to právě tato.“

Jak velkou roli v tom hrálo narození dcery Lary, která se na svět podívala před pár měsíci?
„Lara je jen další krásný dílek mé životní skládačky. Škoda, že si z mé aktivní kariéry nebude nic pamatovat, ale myslím, že těch florbalových pohádek mám pro ni připravených docela dost.“ (usmívá se)

Je na čase bilancovat. Zahrál sis ve všech čtyřech elitních zemích, pro mě osobně jsi takový ambasador florbalu. Když se ohlédneš za vlastní kariérou, byla to asi pořádná jízda, že?
„Florbal byl, stále je a vždy bude nedílnou součástí mého života. Zavedl mě na místa po celém světě, naučil mě dělat všechno absolutně naplno, ať už jsem byl doma nebo v cizině. Zažil jsem asi opravdu všechno, co se dalo… Kariéra „skoroprofesionálního“ hráče byla skvělá a pořádně dlouhá! Nevyměnil bych ji za žádnou jinou!

Když se vrátím úplně na začátek, tak co Tě vlastně k florbalu přivedlo?
„Když jsem se narodil, ve stejném roce byla založena Mezinárodní florbalová federace. (usmívá se) Kromě tohoto jasného znamení, pro který sport se rozhodnu, mě florbal totálně pohltil ještě v době, kdy se hrálo na žíněnky mezi dřevěnými lavičkami. Důležitá byla také rodinná podpora. U prvních krůčků mě hlídal taťka, chvíli jsem si zahrál v jednom týmu s bráchou a mamka byla vždy svérázná fanynka.“ (usmívá se)

Ohlédneš-li se za svou kariérou, je jasné, že florbal Ti především dal. Co Ti ale vzal?
„Tohle je strašně abstraktní otázka… Dal mi kamarády, nezapomenutelné zážitky, štěstí i smutek. Florbal mi byl životním učitelem a nerad bych složitě pátral po něčem, co mi vzal. Možná jen ty tmavé vlasy… (usmívá se) Jedné z mých nejtradičnějších přezdívek. „Šedovlas“ se už asi nikdy nezbavím.“

Dnes je mně osobně 29 let, ale už ve svých čtrnácti letech si Tě pamatuji (už se šedinami) jako trenéra ve Vítkovicích. Je trenéřina něco, co Tě naplňuje?
„Je to tak. Na okamžik, který nastane po letošní sezóně se nepřetržitě připravuji už více než 15 let.
Snad ho zvládnu a pozvolný přesun ryze na post trenéra ve velkém florbale zvládnu bez problému. Trenéřina mě hrozně baví, souběžně s hráčskou kariérou jsem působil jako trenér všude, kde jsem se hrál, takže můj trenérský deník je opravdu pestrý a bohatý. Ostatně i poslední čtyři sezóny doma ve Vítkovicích mě nabily cennými zkušenostmi.“

Jde vidět, že rád plánuješ a máš vždy všechno pod kontrolou. Jaké jsou tedy tvé další florbalové plány? Dostal jsi už nějakou nabídku k trénování seniorů?
„Nejdříve jsem si myslel, že si po konci kariéry budu muset dát od florbalu chvíli pauzu, především v době před-covidové jsem se díky multifunkční smlouvě ve Vítkovicích pohyboval na hranici své provozní kapacity. Ale kdo mě zná, tak by mi to stejně nevěřil. (usmívá se) Abych byl upřímný, několik oficiálních nabídek přišlo už v průběhu posledních let, ale zajímavými se stávají až ty aktuální, a to v době, kdy je jisté, že končím hráčskou kariéru. S největší pravděpodobností přijmu trenérskou výzvu v zahraničí.“

Jsi klubovou legendou. Dokázal by sis někdy v budoucnu představit vézt také vítkovický A-tým?
Jsem odchovanec Vítkovic, takže pokud by tato nabídka někdy přišla, pravděpodobně bych neváhal! Přeci jen jsem se čtyři roky staral o juniory a částečně i o mládež, takže věřím a zároveň doufám, že se o budoucnost Vítkovic nemusím bát.“

A co post reprezentačního trenéra, lákalo by tě i toto horké křeslo? Přeci jen máš nejvíce herních zkušeností ze všech a se 132 starty za národní tým držíš český rekord.
„Trénovat někdy českou reprezentaci? Ani tomuto tématu bych se určitě nebránil. Na mezinárodním poli jsem aktivně strávil dlouhých 12 let, byl jsem na hřišti, když Česko porazilo Švédsko a myslím, že mám všechny trenérské předpoklady k tomu, abych vybral ten správný tým a zároveň z hráčů vydoloval absolutní maximum!“

Na závěr přinášíme poděkování Tomáše Sladkého: „Jsem rád, že můžu zakončit kariéru tady doma. Takhle jsem si to už dávno naplánoval... Pro Vítkovice jsem dýchal, budu končit s čistým svědomím a doufám, že tato prazvláštní sezóna dopadne tak, jak si všichni na Dubině přejeme! Díky všem, se kterými jsem hrál, všem, které jsem mohl trénovat, všem, se kterými jsem spolupracoval na klubové úrovni a především všem, kteří fandili Vítkovicím!“