Zlatí Vítkovičtí: Petr Šmerda

Petr Šmerda byl jedním z nejurputnějších hráčů zlaté vítkovické historie. S Vítkovicemi vyválčil tři tituly a ani dnes si na hřišti ve veteránské lize s ničím nezavdá. Do Vítkovic přišel v roce 1995 a když v roce 2002 končil, měl na kontě za vítkovický tým přes 170 zápasů. Dnes se kromě velkých bitev Vítkovic ve veteránské lize věnuje také výchově nových vítkovických talentů jako trenér elévů.
Druhým zpovídaným v rubrice Zlatí Vítkovičtí je věčně dobře naladěný Petr Šmerda.

PETR ŠMERDA

rok narození: 1973
3x mistr ČR s Vítkovicemi (1996, 1997, 2000)
nynější zaměstnavatel: OSVČ
=== Za Vítkovice ===
sezóna - Z - G - A - B - TM
1995/96 - 20 - 11 - 7 - 18 - 16
1996/97 - 27 - 18 - 4 - 22 - 8
1997/98 - 25 - 9 - 7 - 16 - 16
1998/99 - 27 - 10 - 8 - 18 - 6
1999/00 - 28 - 15 - 11 - 26 - 2
2000/01 - 15 - 7 - 3 - 10 - 2
2001/02 - 29 - 10 - 4 - 14 - 4
CELKEM - 171 - 80 - 44 - 124 - 54

Ahoj Petře, jste trojnásobným mistrem ČR s Vítkovicemi. Jak často si doma prohlížíte zlaté medaile?
Ahoj Romane, abych pravdu řekl, tak ani moc né, spíš ty tři veteránské. Přece jenom, jak se říká, je už to pravěk (smích)

Kdybyste měl vytáhnout jeden moment, který se Vám vybaví z Vaší vrcholové kariéry, který by to byl?
Budete asi překvapen, ale není to ani jeden "mistrovský", nýbrž první Pohár Mistrů ve Švédsku, a to zápas s Balrogem. My jsme tam přijeli jako nezmámý tým a jeden nejmenovaný trenér, Švéd působící v Česku, nám v šatně řekl, že viděl Balorog a nemáme vůbec šanci. A do 55. minuty to bylo 2:0 pro nás! Nakonec jsme prohráli 2:3, ale na to, že jsme hráli proti tehdy nejlepšímu týmu světa to nebyla určitě žádná ostuda. No a semifinále nám tehdy uteklo o gól proti Helsinkám. Byla to obrovská zkušenost pro všechny a ohromný zážitek.

Při kterém titulu byly oslavy nejbouřlivější?
Všechny oslavy byly super, ale asi ten poslední. Některé slabší kousky pili už na hřišti a byli zlomení už ve sprše. Pak se jelo v jedné nejmenované restauraci až do rána, někteří jeli asi týden.

Hrajete za veterány Vítkovic, takže hlad po vítězství Vás nikdy neopustil?
Máte pravdu, ale spíš kvůli naší super partě. Když přijde play-off, tak samozřejmě, že se nejdeme jenom zúčastnit. Výhry neomrzí, ale když se nepovede, svět se nezboří. V životě jsou důležitéjší věci než placka na krku.

Jak se Vám líbí veteránská liga? Co říkáte tomuto nápadu a vzniku?
Jo, pro dědky jako jsme my dobrá věc! Hýbat se, zajít na pivo a poslouchat kecy Jana Vavrečky. 20 let pořád to samé (smích)

Potkáváte se i s dávnými protihráči, se kterými jste se bili o ligové tituly? Je tam ještě nějaká nevraživost či rivalita?
Rivalita asi jo, ale nevraživost si nemyslím. Jenom pro zajímavost, někteří bývalí protihráči jsou těď mými spoluhráči.

Působíte i jako trenér mládeže, takže jsi poznal florbal i z jiného úhlu. Co Vás k tomu přivedlo?
Určitě můj syn Matěj. Nejprve jsem přišel jako rodič a pak se do toho namočil i jako trenér.

Jak se Vám líbí vést a vychovávat malé florbalisty?
Baví, jinak bych to asi nedělal. Děti se neuvěřitelně zlepšují. Opět jeden nejmenovaný trenér na lavičce křičí na své svěřence ostravské "bij" anebo také nově "zkus". To je, dle mého, cesta do pekel. Oni sice umí vystřelit, ale to, že neumí vést míček, udělat kličku, to nikdo neřeší. Hlavně vítězství je důležité a to je špatně. Projeví se to později na větším hřišti. My to děláme jinak, v technice a vedení míčku máme podle mě nejlepší děti.

U florbalu jste dodnes, hokejku jste nikdy na hřebík nepověsil. Jak byste srovnal florbal v roce 1996 a florbal dnes?
No asi jako srovnávat auto z roku 1996 a 2014. Je to všechno v daleko větší rychlosti. Hráči jsou na tom lépe technicky, dnes se používají různé systémy, to v našich dobách nebylo. Hráči mají daleko vetší komfort než my, medializace, televize, atd.

Na zápas A-týmu mužů jste pravidelně. Co bys klukům na hřišti poradil?
No co bych poradil... Samozřejmě zlatý hattrick a začíná se v play-off! Ono je to jiná soutěž, což kluci potvrdili v posledních dvou sezónách.

Chcete někdy trénovat A-tým Vítkovic? Pokud ano, koho byste si vybral jako asistenta?
V budoucnu určitě ano, ale je strašně zavazující udržet Vítkovice v nejvyších patrech extraligové tabulky, kam bezesporu patří. A o asistentovi bych měl jasno, nechám si to ale pro sebe.

Co žena, děti, rodina? Bude mladý Šmerda taky takový snajpr, po tátovi?
Přítelkyně Vlasta a syn Matěj. Byl bych rád, kdyby Matěj u florbalu zůstal, ale člověk nikdy neví. A co se týče toho snajpra, uvidíme. Jak se říká, střelcem se musíš narodit, to se nedá naučit.

Petře, ať se Vám daří ve florbale i v životě!
Vám samozřejmě taky a těším se společné setkání ve veteránské lize.