30 LET FOLTY: Vítkovice mají svůj charakter a modro-bílou tvář

Dane, co se vám vybaví, když slyšíte spojení „Florbal Vítkovice?“
„Velká srdeční záležitost, rovný charakter a dlouhodobě velmi vysoká sportovní výkonnost.“

Možná netradiční otázka, ale přeci: Jak vznikla vaše přezdívka „Bazil?“
„Tu mi jednou na tréninku přisoudili spoluhráči, údajně nějaká postava z britského sitcomu a už mi to ve florbalovém světě zůstalo napořád.“ (usmívá se)

V té plejádě úspěchů, které jste s Vítkovicemi zažil, co řadíte nejvýše?
„Sportovně určitě všechny tituly, které jsme s velkým nadšením ukořistili. Trenérsky to byl rok 2000, který přinesl nepopsatelný zlatý vitkovický double! První titul s ženami byl v tom roce opravdu výjimečný, neboť se nám povedlo na domácí půdě ukončit dlouholetou tatranskou hegemonii. A jako člověk si moc vážím všech lidí, vedle kterých jsem měl možnost dospět, zažít vše možné i nemožné, a se kterými se nám společně podařilo nastavit klubu hlubší charakterovou modro-bílou tvář.“

Obecně nejpamátnější je váš finálový gól na zimním stadionu v Porubě. přitom jste ale měl zdravotní problémy, je to tak?
„Měl jsem vleklé problémy s kolenem, které kulminovaly v play off. po každém zápase bylo nateklé a stěží jsem chodil. Věděl jsem proto, že rozhodující špíl celý nezvládnu. někde uvnitř jsem ale cítil, že bych mohl urvat nějaký moment, jak se nám taky nakonec po domluvě s Hrubošem povedlo. Myslím, že to bylo štěstí či jakási satisfakce za celé mé fyzické i duševní odevzdání vítkovickému florbalu.“ (směje se)

Bylo ve hře, že například vůbec nenastoupíte?
„Určitě to ve hře bylo. s Mrázou nám ale komunikace fungovala náramně, oboustranně jsme si věřili a já jsem strašně rád, že jsem se mu za to nasazení do hry přes můj kripl-stav odvděčil rozhodujícím gólem.“ (usmívá se)

Posléze jste své florbalové působení spojil s Otrokovicemi. jaké bylo přijet na Dubinu jako soupeř?
„Bylo to vždy oboustranně zcela přátelské, neboť i v Otrokovicích proudila velmi kvalitní modro-bílá vítkovícká krev, myslím tím Karla Ťopka, Jardu Vaňka a Lukáše Petříka.“

Co byste popřál Vítkovicím do dalších let?
„Ve všech směrech jen to nejlepší. Aby se i nadále dařila tak kvalitní práce s mládeží. Aby ideálně všichni v organizaci dělali svou práci s velkou vášní, která je pro generování nadprůměrných výsledků zcela zásadní. Aby se v organizaci dařilo udržet charakterové pracovité lidi, a aby se klub dokázal vypořádat se všemi nelehkými ekonomickými nástrahami následujících let. O sportovní úspěchy pak nebude nouze!“

Rozhovorem s Danielem Foltou ale nekončíme. Máme pro Vás připraveno ještě mnoho obsahu, směrem k oslavě klubového výročí.