Veteráni: hodnocení sezony

 

 

 

 

 

 

 

Na čísla uplynulé sezóny veteránů je opravdu hezký pohled:

 

23 výher (včetně play off)

1 remíza (0:0 s Hattrickem Brno)

0 proher (tu trapnou kontumaci nepočítám)

155:45 (celkové skóre sezóny)

 

      Podle teorie posloupnosti jsme po předchozích pěti sezónách (3., 4., 5., 4. a 3.místo) měli nárok na 2. nebo 4.místo. Ale my jsme řekli NE! K čertu s matematikou! V loňské sezóně jsme se svou střeleckou nemohoucností sami připravili o účast ve finále před domácím publikem. Letos jsme už nic takového nechtěli dopustit.

Od začátku sezóny všichni makali na maximum s cílem získat titul. Když jsme ve čtvrtém zápase sezóny zdolali obhájce titulu Hattrick Brno 5:2, tak jsme už všichni věděli, že to půjde. Zároveň si ale byli všichni vědomi toho, že se žádný soupeř neporazí sám – ani ten nejslabší. Šli jsme jako tým od vítězství k vítězství a dokázali jsme vyhrávat i když se nám zrovna nedařilo. Prvotní cíl – hrát finále opět doma na Dubině – se nám bohužel nezdařil. Ani to nás ale nesvedlo z cesty za titulem, jeli jsme si pro něj do Prahy s vědomím, že máme tým, který na to letos má a že příští rok může být všechno jinak, viz. http://sskvitkovice.cz/clanky.php?clanek=1282.

      Většina z nás si po celý rok udržovala optimální formu, o níž se mj. starala parta vítkovických mlaďochů různých kategorií, která nás na trénincích honila jako psy.

 

      A co byl (alespoň pro mě) nejdůležitější faktor pro zisk titulu? Všechny naše spory, malicherné i ty větší, jsme vždycky nechali v šatně a do zápasů jsme je zásadně netahali. Náhodní kolemjdoucí mohli mít z některých našich tréninků i odpočinkových aktivit dojem, že si navzájem minimálně roztrháme občanky a do smrti spolu nepromluvíme. Byla to ale jenom ventilace přebytku adrenalinu a v zápasech pak tým šlapal jako hodinky.

 

      Vím, že samochvála smrdí, ale co jsem měl napsat o sezóně, ve které nás nikdo neporazil? Věřme, že to v příští sezóně nebude horší.

 

      Závěrem chci za celý tým veteránů poděkovat úplně všem, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na naši fyzické i psychické přípravě, všem, kteří nám věřili a podporovali nás . Nechci je všechny jmenovat, protože by to byl předlouhý seznam a určitě bych na někoho zapomněl.

 

A kdo nám to ve veteránech letos tak pěkně účinkoval?

 

Aleš Gruner

Josef Haroník

Michal Jánoš

Miroslav Kníchal

Luděk Kratochvíl

Jan Krupička

Patrik Kubečka

Tuukka Lehtinen

Tomáš Martiník

Rostislav Michalík

Tomáš Mitura

Tuomas Mustakallio

Josef Pavlík

Libor Robenek

Miroslav Solanský

Jaroslav Střondala

Lubomír Šebesta

Petr Šmerda

Martin Trojan

Jan Vavrečka