Petr Kološ: Pamatuji si, jaké to bylo dostat tým ze spodních pozic až na úplný vrchol
Deset let v kuse válčí Petr Kološ za mužský tým Vítkovic. Teď zkusí švýcarskou ligu. Velezkušený hráč, srdcař každým coulem, si teď rozšíří nejen sportovní, ale i životní obzory. Ve vítkovickém dresu jej ale ještě určitě ještě uvidíme.
Ahoj Petře, po deseti sezonách v barvách vítkovického áčka přestupuješ do zahraničí. Jak přestup vznikl?
Ozvali se mi z Rychenbergu, že by mě chtěli. A jelikož zde nemám práci, hledám ji aktivně již rok a stále se mi nedaří, beru tento krok jako povinný ve svém živote.
Jak se do Švýcarska těšíš? Co od svého angažmá očekáváš?
Určitě zkušenosti se životem v jiné zemi, nějaké pracovní zkušenosti a navíc doufám, že se naučím řeč.
Znáš už někoho z tvých nových spoluhráčů?
Neznám žádného. :)
Za sebou máš dekádu sezon ve Vítkovicích. Vzpomeneš si ještě ne úplné začátky v áčku? Třeba na první zápas?
Pamatuji si na začátky. Na to, jak jsem byl naštvaný, že všichni z mé generace hrají za muže a já jsem stále hrál za juniory. Pamatuji si na první play-offy proti Pepinu. Pamatuji si také, jaké to bylo dostat tým ze spodních pozic na úplný vrchol. Pamatuji si také, jak jsme trénovali v šesti lidech. Pamatuji si, jak na nás chodilo 40 diváků a byli jsme za to rádi. Mnozí fanoušci, ale ani hráči, pořádně neznají minulost Vítkovic, ale myslím si, že generační obměna vyšla perfektně.
Co ti nejvíc utkvělo v paměti? Řekněme nějaký nejlepší a nejhorší moment za těch deset let...
Určitě nejlepší okamžik bylo vyhrání zlata před vyprodanou Sarezou. Na to se nedá zapomenout. Byl to nejsilnější moment v mé kariéře.
Nejhorší se asi nedá říci každý neúspěch v play-off. Pokaždé to bylo velké zklamání.
Jak těžké bylo rozhodování odejít z Vítkovic? Navíc teď, před Pohárem mistrů...
Pohár mistrů jsem neměl ani v hlavě. Určitě by 
to bylo super si ho zahrát, ale musím myslet na svou budoucnost a doufám, že rok ve Švýcarsku mi pomůže.
Na posledním Poháru mistrů jsi se málem stal kapitánem nejlepšího týmu na světě! Co tenkrát chylělo k absolutnímu triumfu? Ikdyž samozřejmě, i tak je to snad největší úspěch českého klubového florbalu v historii...
Tehdy tomu chyběl kousek, ale asi i fyzický fond. Přece jenom jsme to odehráli na dvě bekovské dvojice a tři lajny. Bylo to velice vyčerpávající, ale předvedli jsme tam velice luxusní florbal s vynikající obrannou hrou.
Petře, hodně štěstí v Rychenbergu a snad se brzo zase uvidíme!
Děkuji, Přeji Vítkovicím také mnoho štěstí, snad to někdy dotáhnu na 300 zápasů :)
Rozhovor s Petrem Kološem: Roman Sladký
Foto: Vlaďka Zoubková