Tomáš Martiník: Letošní turnaj Czech Open je možno ze sportovního hlediska hodnotit jako úspěšný

Letošní turnaj Czech Open je možno ze sportovního hlediska hodnotit jako úspěšný. Chtěli jsme si zahrát co nejvíce zápasů a pokud možno s kvalitními zahraničními týmy a to se povedlo. Může nás těšit, že v konfrontaci se špičkovými severskými týmy jsme obstáli nejen výsledkově, ale hlavně nás tyto týmy výrazně nepřehrály. Finské vicemistryně SB-PRO s námi hrály o postup do lepší části turnaje a my to přesto ustáli. Celkové vítězky z Pixba s námi dokonce hrály o bytí a nebytí, musely bodovat a zvládly to s hodně odřenýma ušima až půl minuty před koncem zápasu. Dobrou zkušeností směrem k extralize pro nás byl i zápas s Bohemians, ve kterém jsme dlouhou dobu tahaly za kratší konec, musely se vypořádávat s tvrdou a velmi důraznou hrou soupeřek, přesto se nám podařilo smazat třígólové manko ke konečné remíze 3:3. Velká škoda a asi jediný škraloup na našem účinkování byl čtvrtfinálový nezdar se švédským týmem Umea. Ač to nebyl náš úplně top výkon a soupeřky byly hodně nepříjemné, vedení 3:1 už jsme pustit neměli. Mohli jsme mít medaili a přišli jsme o další minimálně jeden zápas s kvalitním švédským týmem.

Na turnaj jsme přijeli s téměř kompletním týmem, chyběly tak jedna až dvě hráčky, se kterými můžeme ještě počítat do sezóny. Tým ukázal, že má sílu a můžeme s ním směle vstoupit do extraligových bojů. Hráčky měly možnost se ukázat a dokázat trenérům, že jsou schopny obstát v těžkých zápasech nebo v jeho klíčových okamžicích. Rovněž jsme hledali možnosti různých variant sestavy a vzájemných vazeb. Určité věci nám to napovědělo, něčemu pořád ještě musíme vychytat mouchy, ale budu-li alespoň v něčem konkrétní, tak třeba se nám výrazně vykrystalizovalo složení 1.pětky. Co se týče zranění či nemoci, tak jediná, kdo měla problémy, byla Denisa Ratajová, kterou trápil zraněný kotník i střevní problémy a proto byla hlavně tréninkově omezena.

Na turnaji jsme se chtěli mimo jiné hodně zaměřit na vylepšení naší útočné kreativity. Kvalitnější a variabilnější rozehrávka, lepší kombinační hra v útočném pásmu a mnohem větší tlak s míčkem i bez míčku směrem do branky. To jsou atributy v našem herním projevu, kde nás bota tlačí. Jistý pokrok v těchto činnostech byl na turnaji znatelný, ale ne u všech hráček, takže tento úkol bude pokračovat.

Na turnaji jsme se prezentovali týmovým výkonem, všechny hráčky měly snahu se prosadit. Některé to zvládly lépe, některé méně, ale nikdo vyloženě nezklamal. A k tomu se objevily i povedené individuální výkony, které nás trenéry překvapily a potěšily. Budu ovšem v tomhle trošku tajemný, vyberu tři hráčky, které nás potěšily asi nejvíce, popíšu v čem si naši pochvalu zaslouží, ale nebudu je jmenovat. Vezměte to tak trochu jako malý kvíz pro naše příznivce a třeba i samotné hráčky

Ta první potvrdila naše očekávání a naznačila, že tam, kde vidíme jisté rezervy v naší hře, může právě ona toto zalepit a dát našemu útočnému projevu lepší šťávu.

Ta druhá se na turnaji velmi dobře vypořádala s úkolem, který jsme před ni postavili a ukázala, že už asi dozrává a mohla by být výraznou ofenzivní postavou. Elán a zápal na hřišti ji rozhodně nechybí a věříme, že začíná lépe fungovat i to nejdůležitější - hlava.

No a ta třetí příjemně překvapila a výrazně nám naznačila, že má týmu co dát a jestli vydrží v nastoleném trendu, může být týmu prospěšná třeba i ještě více než v minulých sezónách.

Za krátkou zmínku stojí i výkony našich obou brankáře. Obě potvrdily svoji kvalitu, držely naše akcie hodně vysoko a doufám, že to nebude velké rouhání když řeknu: “Tady strach nemám!“ Věřím totiž, že když na jednu z nich přijde horší období a to se normálně ve sportu stává, tak ta druhá zrovna v tu dobu jednoduše zazáří.

Tomáš Martiník