Matěj Koňařík: Sny se mají plnit

Ahoj Matěji. Jaký to byl pocit, když ti věšeli na krk v O2 Aréně zlatou medaili?
Snažil jsem se ministra školství pana Chládka vnímat, ale nešlo to :). Nic konkrétního jsem v hlavě neměl, jen pocit štěstí, o kterém jsem tajně snil.

Celý rok jste makali a dřeli, hra se zlepšovala a nakonec to skončilo nejlíp, jak mohlo. Kdy nebo co se zlomilo?
Bylo jen otázkou času, kdy se to zlomí. Všichni nám dávali sežrat, že hrajeme špatně, někteří z toho možná měli radost, ale pro nás to byla největší motivace. Neřekl bych, že se něco zlomilo v určitý moment, spíše jsme šli nahoru krůček po krůčku. Uznávám, že ty krůčky byly hodně malé, ale myslím, že jsme nakonec všechny příznivce Vítkovic potěšili a že nám odpustili :)

Letos jsi florbalu obětoval opravdu mnoho. Stálo to za to?
Kdyby ses zeptal před Vánocemi, tak bych možná psal něco jiného, ale až s odstupem času si uvědomuju, co náš mančaft dokázal. A musím říct, že to za to rozhodně stálo.

Avizoval jsi odchod domů. Opravdu nezvažuješ, že by sis florbalový pobyt ve Vítkovicích prodloužil? Že by sis ještě jednou Pohár mistrů zahrál?
Před letošní sezonou jsem se na Pohár mistrů moc těšil. Nakonec jsem onemocněl a skoro si nezahrál. Jsem rád, že jsem se ho mohl zúčastnit, ale že by to byl právě Pohár mistrů, kvůli kterému bych ještě hrál, to určitě ne.

Jaký moment v sezoně / v play-off ti nejvíce utkvěl v hlavě? Který se ti vybaví, když se řekne "zlatá sezona ve Vítkovicích"?
Bylo jich hodně, ale nejvíce asi to, když mi Pavel "Baklažán" Brus volal a oznámil mi, že mi že Mráza odstoupil a pak taky gól v prodloužení proti Bolce. Jsem rád, že jsem rozhodl zápas právě proti nim, protože jsem si s nima něco zažil. Bral jsem to jako takovou malou odplatu.

Na gól v prodloužení pátého semifinále se tě již ptalo hodně lidí. Možná jsi to byl ty, kdo Mladou Boleslav definitivně zlomil...
Vždycky jsem proti Boleslavi všechny série v play-off prohrál, takže jsem rád, že jsme ji nakonec čtyřikrát v řadě porazili. Kdo by to v půlce sezony řekl, co?

Jsi ve Vítkovich jedním z nejstarších hráčů. Má to v partě nějaký význam?
Nemyslím si, možná by mě kluci mohli "solit" méně než ostatní, ale opak je pravdou. Takovou partu můžu srovnávat jen s Otrokovicemi. Díky tomu, čím jsme si v sezoně prošli, musím před klukama smeknout klobouk a poděkovat jim, že mě mezi sebe vzali. (I když oni budou tvrdit něco opačného, že Jelen?) :D

Co oslavy? Zažils někdy podobné? Můžeš to třeba s něčím srovnat?
Oslavy byly fajn, hodili jsme na sebe obleky, zašli do Divadla, v restauraci si připili skleničkou šampaňského a šli domů za rodiči...
Chtěl bych ještě tímto poděkovat babičce Domči, což je přítelkyně Lukáše Hrubého, která dva pátky za sebou neváhala vstávat v šest ráno, resp. ve čtyři ráno a udělala nám vývar resp. vajíčka...o následných obědech ani nemluvím. Takže Vám, babičko, moc děkuju!

V říjnovém face to face rozhovoru jsi jako svůj sen uvedl "Vyhrát letos titul a pak se uvidí… ". Sen se ti tedy splnil! O čem budeš snít teď?
Když si to tehdy někdo přečetl, tak si musel ťukat na čelo. Ale my to dokázali! Sny se mají plnit, tento se mi splnil, a ten další, ten už do médií nepatří...