Jan Vavrečka: Ukázali jsme všem, že veteráni nepatří do starého železa!

06. května 2014, Vlaďka Zoubková

Kromě extraligových mužů a žen, získali mistrovský titul také vítkovičtí veteráni! Čerstvé dojmy z finálového víkendu shrnula opora týmu, Jan Vavrečka.

Janu Vavrečkovi se loni houpala na krku zlatá medaile mistrů extraligy mužů, kterou získal s týmem jako asistent Radomíra Mrázka. Letos si titul aktivně vybojoval přímo na hřišti, a to v dresu veteránů vítkovického "B" týmu!

Ahoj Honzo, předem gratuluji k titulu! Jak bys zhodnotil celý finálový turnaj v Liberci?

Ahoj Vlaďko, celý finálový turnaj bych zhodnotil jako úžasný víkend. Do Liberce jsme neodjížděli jako největší favorité, ale věřili jsme, že se o medaile popereme. Ve čtvrtfinále jsme nastoupili proti Lysé nad Labem a v prvním zápase (hraje se systémem zápas+odveta) jsme odehráli klasický zápas z naší moravské divize. Byli jsme pomalí, impotentní v útoku a z vítězství 3:2 jsme rozhodně neměli skvělý pocit. Věděli jsme, že s takovým výkonem bychom to daleko nedotáhli. Večerní odveta byla o našich hlavách, výsledkem byla naše druhá výhra v poměru 7:2. V semifinále nás čekal domácí Liberec. Asi tě překvapím, ale s odstupem si troufám říct, že to byl pro nás nejtěžší zápas sezóny. Utkání skončilo 1:1 po základní hrací době a v nervy drásajícím prodloužení rozhodl šťastný gól naší posily z Petrovic Romana Ochodka. Tímto výsledkem jsme udělali radost nejen sami sobě, ale hlavně florbalistům Forzy (Tatran Střešovice), kteří nám postup do finále moc přáli :)

Přibliž nám finálový zápas s Forzou Tatran…

Finále s Forzou bylo otázkou prestiže. Na obou stranách nastoupily legendy obou týmů. V dresu Forzy jsme mohli vidět Vladimíra Fuchse, Jirku Jandáčka, Petra Ďarmeka, Martina Zelenku, Mirka Hanzlíka, Juraje Šádka a Tomáše Kafku. Náš tým možná neměl takové hvězdné obsazení, ale za to jsme hráli s obrovským nasazením a bojovalo se o každý metr palubovky. Některým hráčům (pozn.red.- Petr Šmerda) jsme před turnajem koupili navigaci, aby trefili i do obrany a musím konstatovat, že jsem v éře veteránské ligy nezažil takový zápas, kde by se hrálo takhle takticky. Nasazení, urputnost a chuť vyhrát nebylo jiná než v legendárních bitvách před 10-15 lety, jen ta rychlost už samozřejmě chybí :)

Během finále v bráně Forzy nastoupil také reprezentant Tomáš Kafka, ale porážce nezabránil….

První gól vstřelil Petr Tomeček, který se nádherně trefil z půlky hřiště. Bylo to velmi vyrovnané utkání, jak už jsem se zmínil, ale připadalo mi, že jsme na tom byli po fyzické stránce lépe, a proto jsme se nedostali pod nějaký drtivý tlak Forzy. Druhý gól jsme dali při power play soupeře, kdy jsem byl náhodou na našem velkém brankovišti a střelou z volného úderu jsem jen kosmeticky upravil na konečných 2:0 . Pak se hrálo ještě cca 10 sekund a bylo dobojováno. Slavilo se na hřišti, v šatně jsme s Tomášem Matlengou představili německý národní fotbalový tým z Eura 1996. :) Zn. Andreas Moller, Andreas Kopke, Stefan Reuter, Stefan Effenberg, Thomas Hassler, Jurgen Klinsmann, Oliver Bierhoff atd... a poté jsme se přesunuli do nedaleké restaurace na večeři, kde probíhala další část oslav.

Kromě B-týmu se na finálový turnaj dostalo také veteránské áčko, které skončilo smolně ve čtvrtfinále (prohra s Forzou Tatran v prodloužení - pozn.red.) Fandili jste si navzájem, nebo panovala mezi oběma týmy rivalita?

V zápase mezi Forzou a naším áčkem jsme samozřejmě drželi palce našim klukům. Byl to nesmírně dramatický duel, který rozhodli hráči Tatranu až v prodloužení. Vítkovičtí áčkaři ovšem zaslouží absolutorium. Proti mnohonásobně zkušenějším protivníkům předvedli fantasticky výkon a nechybělo moc, a mohli jsme se v dalších bojích utkat právě s nimi. Tento zápas doprovázela skvělá divácká kulisa, fandilo se i na tribunách. Neuvěřitelné chvíle v prodloužení si nenechali ujít ani kluci z FBC Ostrava, slyšet skandovat Rolfa Frankeho: Vítkovice Vítkovice, heja heja Vítkovice, bylo docela legrační, ale na druhé straně moc fajn :)

Vraťme se o pár let zpět. V roce 2010 získali veteráni Vítkovic svůj první titul, poté se tým rozdělil na dvě družstva. Proč tomu tak bylo?

Bylo nás už hodně a nechtěli jsme hrát zápasy na 4 pětky. Myslím si, že naše vztahy jsou skvělé, navzájem si fandíme a podporujeme se.

Představ mladším ročníkům tým B, jaké hvězdy za vás nastupují?

V našem týmu máme juniora Fazola (Petr Blahovec), který vyhrál extraligu s Vítkovicemi v roce 2000. Protože je nejmladší, musí nás poslouchat, před zápasem sbírá míčky a připravuje nám pití :)

Dalšími legendami jsou bezesporu Petr Šmerda, Tomáš Matlenga, Radim Waliczko a snad se mezi takové borce můžu počítat i já :). Kromě nás jsme v týmu uvítali brankářskou legendu Honzu Macečka, který díky Vítkovicím konečně vyhrál svůj druhý veteránský titul :). Před jeho přestupem měl doma sbírku asi "30" stříbrných medailí z dob svého působení v FBC Ostrava. Letos se na titulu kvůli Honzovému zranění podílela naše druhá brankářská jistota Martin Hrabáček, který svým výkonem přiváděl k šílenství všechny snipery libereckého, respektive střešovického týmu. V obraně se na titulu podíleli kapitán Martin Trojan, Libor Hrček (ex-FBC Ostrava), Petr Tomeček a Roman Labský. V útoku mezi mistry patří Jarda Střondala, Honza Krupička, Marcel Fedra, Petr Gajda, Michal Jánoš, Pavel Kožušník (ex-Torpedo Havířov) a Roman Ochodek.

Když se řekne veteránská soutěž, většina si řekne..."to je nuda, dědci, co se snaží plácat do míčku a můžou si přivodit infarkt ;) " Ale není tomu tak, měla jsem tu čest párkrát veterány fotit a je to fakt mazec...Jak vnímáš veteránskou ligu ty? Je to pro tebe jen relax, chuť zahrát si, pokecat s kamarády...nebo převládá stále touha vyhrávat, jako mladých kluků?

Když někomu řekneš, hraji ligu veteránů, hodně lidí zaťuká na čelo a řekne si, co si ti chlapi dokazují a komu tím prospějou, že? :) Člověk, který nikdy nesportoval to nepochopí a proto to ani nemá smysl vysvětlovat. My jsme všichni ve věku cca 40 let a sportujeme cely život. Nedokážu si představit, ze by to jednou ze dne na den skončilo. My si nic nedokazujeme, jen se florbalem bavíme a právě kvůli legraci a vzájemného popichováni to děláme. Kdo to nezažil, nepochopí...

Veteránskou ligu zkouší hrát čím dál mladší hráči, kolem 30let, namátkou Tomáš Kafka nebo Roman Ciompa. Co je k tomu vede? Čím se liga veteránů liší od extraligy nebo 1.ligy?

Co vede kluky hrát veteránskou ligu? Já myslím, že je to hlavně o partě kluků, co spolu hraje mnoho sezón a tím se zákonitě vytvářejí kamarádské vazby. Je to taky o tom, že jsme všichni aktivní sportovci a představa, že bychom trávili večery s lahváčem v ruce či sledováním argentinských telenovel, nám opravdu nic neříká. Během sezóny si taky občas lezeme na nervy, ale když jde do tuhého, jsme tým a letošní play off to jen potvrdilo :)

Pár let jsi působil jako asistent Radomíra Mrázka u A-týmu. Po loňském vítězství v Superfinále jsi tým z rodinných důvodů opustil. Nelitoval jsi toho? Jak jsi vnímal změny po nepovedeném začátku ligy a odstoupení hlavního kouče?

Jak říkáš, tři roky jsem byl asistentem u Radka Mrázka, byla to fajn doba, dvakrát jsme hráli Superfinále, jedním slovem, paráda. Svého rozhodnutí skončit jsem nezalitoval ani na minutu. Užíváme si s ženou tříměsíčního Honzíka a můj život je diametrálně jiný. Na kluky jsem samozřejmě chodil a nenechal jsem si ujít ani naše třetí Superfinále v řadě. Co k tomu dodat? Bylo k tomu řečeno asi vše, pro mě osobně to byl obrovsky zážitek to sledovat tentokrát z tribuny O2 Arény a musím dodat, ze jsem byl na kluky neuvěřitelně pyšný a moc jsem jim to přál. Nikdy jsem nehodnotil jednotlivce, protože jeden hráč ti titul nikdy neudělá, ať je to největší superhvězda, ale tentokrát udělám výjimku a zcela otevřeně řeknu, ze z mého pohledu vidím mezi letošním a loňským titulem určitou paralelu. Loni týmu neskutečně prospěl příchod Tomáše Sladkého, který týmu dodal neskutečný drive. Letos vidím podobný příklad v osobě Pavla Bruse, který po slabším úvodu sezóny nabral skvělou formu a svým přístupem patřil mezi lídry. I když je typově jiný než Tomáš, s rolí lídra se skvěle vyrovnal.

Takhle Honza Vavrečka prožíval poslední sekundy při Superfinále 2013


Jak hodnotíš letošní sezónu a zisk titulu nejen mužů, ale i žen, které trénuje také veterán Tomáš Martiník?

Oba trenéři, Michal Deus i Tomáš Martiník udělali kus práce a smekám před nimi. Dokázali se vyrovnat s tlakem a zúročit zkušenosti lépe než ostatní týmy. K ženskému florbalu…Budu upřímný a možná si znepřátelím některá děvčata, ale mě ženský florbal nebaví. Tím v žádném případě nechci devalvovat úspěch našeho ženského týmu, ale na přímou otázku, přímá odpověď. Samozřejmě je skvělé, když holky sportují a ještě lepší je, když jsou v tom nejlepší, ale za sebe zcela otevřeně říkám, že je to pomalé a že se na sportující holky raději podívám na atletiku, volejbal či krasobruslení. Sporty jako ženský hokej, florbal či dokonce fotbal nevyhledávám, protože jsou pro holky nepřirozené a z pohledu diváka nudné. Nic proti holky ;) Každopádně jsem pyšný, že Vítkovice v Praze získaly double, je to paráda!

Sezóna pomalu končí, jak bude vypadat ta příští ve Vítkovicích "B"? Plánuješ ještě pokračovat a obhájit zlato, nebo dostane přednost rodina? Neláká tě opět práce na lavičce Vítkovic nebo jiného týmu, např.mládeže…

Budeme chtít obhájit titul s veterány a co se týče práce na lavičce, uvidíme :) Jedno vím jistě, nikde jinde než ve Vítkovicích bych nepůsobil. Až bude mít Honzík 4-5 let, zkusím ho vzít na florbal a uvidíme.

Děkuji za rozhovor a gratuluji k titulu! Snad jej nebudete vyhrávat jen v sudých letech :)

My děkujeme za podporu, ukázali jsme všem, že veteráni nepatří do starého železa :) Chci tímto poděkovat všem spoluhráčům za jejich výkon nejen ve finále, ale na celém turnaji. V základní části jsme se řídili taktikou, že kdo se vrací do obrany, nevěří obráncům, ale až tento víkend nás donutil hrát zodpovědně. Bylo skvělé sledovat všechny kluky, jak makali a obětovali se pro titul!