Zlatí Vítkovičtí: Petr Tomeček

05. listopadu 2014, CD

Byl u všech tří prvních titulů Vítkovic. Málokdo ví, že je střelcem rozhodující branky z rozhodujícího finálového zápasu roku 2000.

Florbalový gentleman. Za osm sezón ve vítkovickém dresu byl pouze sedmkrát vyloučen. V sezóně 1998/99 byl nejlepším střelcem Vítkovic, nejzářivější moment ale přišel o rok později. Byť ve finálové sérii většinu času vysedával na lavičce náhradníků, dvanáct minut před koncem rozhodujícího třetího finále na něj ukázal hrající trenér Tomáš Martiník a Tomeček se mu odměnil hned po pár vteřinách na hřišti, když první ranou překonal Tomáše Kafku a získal pro Vítkovice titul.

PETR TOMEČEK

rok narození: 1977
3x mistr ČR s Vítkovicemi (1996, 1997, 2000)
nynější zaměstnavatel: Arcelor Mittal Ostrava
=== Za Vítkovice ===
sezóna - Z - G - A - B - TM
1995/96 - 5 - 1 - 1 - 2 - 0
1996/97 - 13 - 4 - 3 - 7 - 0
1997/98 - 22 - 7 - 3 - 10 - 2
1998/99 - 27 - 21 - 8 - 29 - 0
1999/00 - 22 - 10 - 7 - 17 - 4
2000/01 - 14 - 0 - 3 - 3 - 4
2001/02 - 19 - 4 - 3 - 7 - 2
2002/03 - 7 - 5 - 1 - 6 - 2
CELKEM - 126 - 52 - 29 - 81 - 14

V letech 2011 - 2014 odehrál tři sezóny za vítkovické veterány a získal s nimi dva tituly. A opojný pocit skolit v rozhodujícím zápase Tatran si dokonce ještě jednou zopakoval. Byl to právě on, kdo vstřelil rozhodující branku loňského veteránského finále proti Tatranu (2:0). Do prázdné branky pak další titul pro Vítkovice pečetil Jan Vavrečka.

Jste trojnásobným mistrem ČR s Vítkovicemi. Jak často si doma prohlížíte zlaté medaile?
Díky bohu často. Vždy když k nim přidávám nějakou další (úsměv). Ne, nejdřív si musím vzpomenout, ve které skříni jsou zahrabané. Poté, co zažily při oslavách, se mnohé ani nedají vystavit.

Ptát se na nejsilnější moment Vaší kariéry je asi zbytečné. Jak na něj vzpomínáte?
Jestli máte na mysli titul v roce 2000, tak asi ano. Rozhodnout gólem rozhodující finále se jen tak někomu nepoštěstí. Ale gól byl z těch šťastnějších a velkou zásluhu na něm mají jak Máslo (Tomáš Martiník, pozn. red.), že se jako hrající trenér posadil a dal mi příležitost na posledních dvanácti minut. A hlavně Michal Rohel, jak si povodil Jurkiho Šádka za vlastní brankou a vytvořil tak přečíslení vedoucí k brance. Mladším klukům mohu poradit, aby na Tomáše Kafku mířili "dvacet nad led" na zadní, tam mívá občas slabé chvilky.

Při kterém titulu byly oslavy nejbouřlivější?
Všechny oslavy byly krásné. S takovou super partou to ani nejde jinak. Já se přiznám, že nepatřím zrovna mezi pařmeny, ale určitě při titulu v roce 2000 trvaly nejdéle. Ti, kteří dál nemohli, přespali ráno u mne a pak to táhli skoro celý týden. To pohár dostal opravdu pěkně zabrat a placku jsem nesundal z krku snad týden, nosil jsem ji všude.

Na tehdejší zlatou partu se tedy vzpomíná dobře...
Kdo ví, jak by vypadal můj život, kdybych je v roce 1994 nepoznal. To bylo deset let skvělých zážitků, nejen sportovních. Na víkendové výjezdy do Prahy, Liberce, Jihlavy atd. jsem se těšil jak malý kluk. Už jenom cesta autem s Matlošem, Rohlenou a Fazolem byla tak zážitkově výživná, že florbal mohl jít stranou. A i to byl důvod, proč jsme byli mezi nejlepšími. Mnohdy to vypadalo, že sport je jenom záminka pro návštěvu Chýlka (kultovní restaurace poblíž haly SŠTD, pozn. red.). Tolik legrace, co dokážou tihle kluci udělat, je nepředstavitelné.

U florbalu jste dodnes, hokejku jste nikdy na hřebík nepověsil. Jak byste srovnal florbal v roce 1996 a dnes?
Oproti roku 1996 mi to skoro už jde a pomalu se zlepšuji (úsměv). V roce 1996 byl důležitý talent, nasazení, skvělá parta a člověk byl mistr. Dnes to nestačí. Potřebujete mít i zázemí, lidi kolem, co se o chod klubu starají a hlavně prostředky. Mladí jdou stejnou cestou a tři přidané tituly jsou toho důkazem. Prostě dobrá parta dělá hodně.

Dlouho jste pak hrál za veterány Vítkovic, s nimiž jste i dvakrát získal veteránské zlato. Dnes už ale nehrajete závodně, jen chodíte na tréninky. Je to pro to, že už jste získal všechno, co jste chtěl?
No jsem spíše nováček mezi veterány, odehrál jsem dvě a půl sezóny a došel mi čas. Raději ho daruji dětem a rodině. Tréninky s Mustangama jsou to, proč mě florbal ještě baví a proč jsem florbalku na hřebík nepověsil. A jak jste sám mohl vidět ve středu, ani nemám co věšet (smích - zlomil dvě hokejky během deseti minut, pozn. red.). Super lidi, pohodička a kvalitní florbal z obou stran. Samozřejmě, že až děti vyrostou, jsem zpět! Je to moje čest udělat vše pro to, aby titul nevyhrála veteránská Forza (úsměv).

Chodíte se občas podívat na A-tým Vítkovic na Dubinu?
Poslední 3 roky moc ne, tak třikrát čtyřikrát za rok. Jak říkám, není čas.

Co žena, děti, rodina? Běhají už někde malí florbaloví Tomečkové? Budou hrát florbal nebo mají jiné zájmy?
No Matěj (8) to zkouší v přípravce Vítkovic a přeji mu, ať ho to baví stejně jako mě. Snad tam potká skvělou patru přátel. Lucka (2), ta má ještě čas, ale nějaký talent tam je (úsměv).