Kubíčková se po čtyřech letech vrátila na MS jako jednička. Věřím, že se tady projeví můj pokrok, říká

Lenka Kubíčková se na vrcholný florbalový podnik vrátila po čtyřech letech. U historického bronzu ve Švýcarsku byla jako parťačka Jany Christianové, dnes je v reprezentaci jedničkou. Přitom mohla být doma u televize, před čtyřmi lety v reprezentaci skončila. Miroslav Janovský ji ale přemluvil k návratu a tak nyní věří, že se ve Finsku ukáže její pokrok.

Pro brankářku Vítkovic, původem ze Svitav, byl šampionát jeden z posledních milníků. „Cítím se dobře, dalo by se říci, že chytat tady na mistrovství byl jeden z mých posledních florbalových cílů, jsem tady a doufám, že nezklamu,“ říká Lenka Kubíčková.

Její pozice v brankovišti se krystalizovala poměrně dlouho, přesto na sobě Kubíčková pracovala. „Jasně, musela jsem zapracovat na technice, na kondici, spolupracovala jsem s Romanem Vítkem, myslím si, že jsem nějaké pokroky udělala a že se to tady projeví,“ doufá jedna z nejzkušenějších českých brankářek.

Přitom u toho dnes nemusela být, po šampionátu ve Švýcarsku v reprezentaci skončila. „Zpětně už dobře, byl to historický úspěch, bohužel, přímo ve Švýcarsku jsem to prožívala jinak, ale to nechci řešit, musím přiznat, že to byla spíše moje hloupost,“ odpovídá na to, jak vzpomíná na bronzové mistrovství. „Přišel za mnou Míra Janovský, jestli bych to nechtěla ještě zkusit,“ popisuje, jak nakonec došlo k návratu.

Na rozdíl od předchozího šampionátu, dnes je týmovou jedničkou, které by měly být svěřeny klíčové duely. „Jasně, tlak je větší, ale jsem zkušenější, mám za sebou něco z Vítkovic, kdy jsem byla poměrně jasnou jedničkou, takže zatím jsem relativně v klidu,“ popisuje své pocity.

Zatím odchytala necelé dva duely. „První zápas s Lotyšskem byl pro mě rozehřívací, sice jsem dostala z prvních dvou střel dvě branky, ale posléze jsem se do toho dostala,“ hodnotí úvodní duel ve kterém obdržela dva góly z úvodních dvou střel. „Nebylo to poprvé, bohužel se to občas stane i ve Vítkovicích, vzhledem k úrovni těch utkání, takže to nebylo nic zvláštního, co by mě rozhodilo,“ nedělala si těžkou hlavu.

Druhé utkání už se hodnotí hůře. „Co říci k zápasu se Švédskem… Bylo fajn, že jsem si proti nim zachytala, ale gólů tam spadlo strašně moc, takže na to raději zapomenout,“ nechce se příliš rozptylovat nejvyšší českou prohrou v historii.