BUDEME VIDĚT – BUDEME SLYŠET – BUDEME S VÁMI – PROTOŽE MY JSME VÍTKOVICE!

16. dubna 2016, Vlaďka Zoubková

Jsou nepřehlédnutelní a nejde je přeslechnout. Náš šestý hráč - skvělí fanoušci!

Hlavní kotelník a nejskalnější fanda Jiří Piskoř je zakladatelem vítkovického kotle. Neváhá si nasadit modrou paruku, statečně tluče do bubnu, křičí o sto šest. Bez něj si domácí zápasy neumíme představit. Kousek od něj stojí o generaci mladší Matěj Pitron, vedoucí hlučné party hokejových fanoušků. Přinášíme exkluzivní pohled na tribuny haly Dubina!

Ahoj kluci! Kdy začala vaše "fanouškovská" kariéra?

Jirka: Na učňáku jsem chodil do kotle na Baník. Vlajka a modrobílý ,,mantl“ spíchnutý doma z pracovních plášťů byly samozřejmostí. Jenže pak jsem měl asi dvacetiletou pauzu, vyvolanou znechucením na finančními praktikami. Opravdu mě nezajímalo kdo kolik komu dal, kdo si kolik vsadil. Tehdy se platilo i za férové pískání.

Matěj: Na sportovní utkání mě začali brát už v době, kdy jsem sotva stál na nohou, ale navštěvovat kotel a aktivně fandit na hokejových Vítkovicích, jsem začal asi před devíti lety.

Ca vás zlákalo na florbale? Hrajete jej také rekreačně?

Jirka: Florbal jsem objevil asi před deseti lety, když ho začal hrát syn Martin a já s ním musel na tréninky. Tam jsem zjistil, že jsme něco podobného už všichni hráli jako děcka. Oškubaný tenisák, hokejka neboli ,,krika“ sedřená skoro bez čepele, betonové plácky a zápasy mezi dvory na sídlišti. Teď to má nějaký řád, pravidla, dá se pořídit levně florbalka, může to hrát v podstatě kdokoliv. Takže tam zafungovala taková nostalgie. Líbilo se mi nadšení pro hru, to že do toho kluci dávají všechno, že to nejsou postávající ,,primabaleríny“ jako ve fotbale, férovost, odhodlání, srdíčko. Ale hlavně v té době nezkaženost penězi. Prostě sport na který se dá dívat ještě jako na SPORT. Ale v žádném případě jej nehraji. Ani rekreačně. Na tyto dotazy říkám, že křičím Superligu za Vítkovice. Moje místo je na tribuně. První řada, sedmé sedadlo od schodů.

Matěj: Co se mi na florbalu nejvíce líbí je to, jak rychle se v něm všechno mění, stačí si vzpomenout na snížení Boleslavi v sedmém zápase z 2:5 na 4:5 během pouhých 4 vteřin, nebo na skvělý obrat Vítkovic letos ve finále poháru :) Já osobně si zahraji florbal opravdu jen občas, ale vím, že někteří kluci z kotle hrají florbal často a dokonce i nižší soutěže.

Kdo vás přitáhl fandit našim klukům?

Jirka: Jak jsem říkal, se synem jsem chodil na tréninky a pomalu poznával zákulisí florbalu i Vítkovic. Na zápasech jsem se pomalu posouval k tehdejšímu kotli s Olinkou Schulmeistrovou v čele, až mě najednou ten kotel pohltil. A už nepustil. Postupně se v něm měnili ,,křiklouni“ podle toho, čí syn hrál. Momentálně zůstává takové skalní jádro Hanka, Věrka, Jitka, moje maličkost a další se přidávají.

Matěj: Pokud se nepletu, tak nás oslovil Peťa Juříček. Jsou tomu tři roky, po vypadnutí hokejistů Vítkovic ve čtvrtfinále se Zlínem. Pár dní po vyřazení hokejistů začínali kluci semifinále proti Bolce.

Zápasů jste již viděli hodně. Na který nejraději vzpomínáte?

Jirka: Tak nejraději na vítězný pátý finálový zápas na zimáku v sezóně 2008/09. Týden jsem nemluvil :-) Ale taky si připomínám čtvrtý finálový zápas s Tatranem o rok později. To, že se hraje celých 60 minut a náskok 3 gólů nemusí nic znamenat. Nebo první semifinále s Remedicem, naše prohra 10:2, ale fandili jsme, jako bychom vyhráli titul.

Matěj: Zisk titulu je něco opravdu neskutečného, proto nejraději vzpomínám na předloňské Superfinále, kdy titul vyhráli muži i ženy, takže byla opravdu dobrá atmosféra a nálada :)

Co obnáší fandění? Kdo skládá chorály a jak máte domluvené, co se skanduje?

Jirka: Snažím se, abych na žádném domácím zápase nechyběl. Dělám na směny, takže plánuji dovolenou podle programu Superligy. A zachytit včas všechny změny termínů dá zabrat. Hodně nám ve způsobu fandění pomohli kluci z hokejového kotle. Poradili nějaké postupy, takže jsme jejich principy v mnohém okopírovali. Mají pěkné chorály které ale sami prostě nezvládneme, takže jsme rádi když přijdou a přidají se. Hned je to na výsledku poznat...

Matěj: Hodně chorálů se přineslo právě z hokeje, jen se případně trošku poupravili na florbalové prostředí a na hokeji vlastně i většinou vznikají. Podle situace.

Jak máte rozvržené síly co se týče skandování? Přijde mi, že hlasivek máte stále dost :-) Stejně tak bubnování, ruce musí bolet...

Jirka: To ani po těch letech netuším. Prostě do toho všichni jdeme od začátku naplno. Je fakt, že pokud se přepálí začátek, tak ke konci zápasu spíš jódlujeme. Když potřebujeme spočnout, dám nějakou delší bubnovačku a jedeme dál. Spíš ta rekonvalescence hlasivek dává zabrat. V sezóně to ještě jde, tam je čas na zklidnění ale v play-off musí nastoupit ,,životospráva“. Hnusná teplá Vincentka a šalvějové bonbóny. Kdyby tak ty hlasivky šly třeba namazat bůčkem. Ale tuto sezónu se začaly objevovat mladé kotelnické talentky. Tak třeba půjdu do důchodu? :-)

Matěj: Osobně to nikdy neřeším a jdu do toho hned od začátku, hlasivky to obvykle zvládají, a když už to nějak drhne, je třeba je trošku "promazat" :-D

Během zápasu v hledišti planou emoce, někdy je to hodně vypjaté...Jak tyto momenty prožíváte?

Jirka: Néé. Žádné emoce tam neprožíváme. Prostě atmosféra klidná jako v papiňáku těsně před výbuchem :-) Mohlo by být zajímavé změřit nám v mnoha chvílích tlak. Ale na našem fandění to nesmí být znát. My ty naše borce musíme hnát dopředu za každé situace. Nemám rád typy fanoušků kteří jsou MY když tým vyhrává a ONI když prohrává. Kluky je třeba podporovat vždy, ne jen když vyhrávají. Prohrát můžeme, bojovat musíme. My nejsme rytíři od Bílé hory.

Matěj: Já si myslím, že naprosto v klidu, někteří hráči soupeřů mě štvou sice už od pohledu, ale dá se to zvládat :-)

Co říkáte na výsledky v sezóně? Zaujal vás speciálně některý z hráčů?

Jirka: Noví trenéři, nový styl hry, spousta mladých nadšených kluků, klid a nadhled zkušenějších hráčů. To všechno postupně do sebe zapadalo až si to sedlo. Nejde jmenovat jednoho nejlepšího. To je ucelený TÝM, kde každý odvádí svou práci a je schopen okamžitě zaskočit i za druhého. Moc se mi ale líbí, jak mladí nepadají na zadek před velezkušenými protihráči, ale jdou do soubojů jako rovný s rovným. Budoucnost je zajištěna. Stejně tak u holek, celou sezónu byly nejlepší!

Matěj: Postup do Superfinále je skvělý, ale co mě opravdu těší, je způsob, jakým to kluci zvládli. To, jak si vydřeli a vybojovali tohle finále je opravdu úžasné. Bojovali jako tým a proto nejde asi vybrat individualitu. A musím vzpomenout i naše děvčata, která předvádí úžasnou jízdu v této sezóně :)

Letošní vyřazovací část byla velice náročná, viděli jsme spoustu nádherných zápasů, ať už se šťastným koncem, nebo s vítězstvím zkušeného soupeře, jakými Tatran a Boleslaví jsou. Jak jste vyrovnané play-off viděli vy?

Jirka: Přestože jsme s Tatranem v základní části vysoko prohráli, věřil jsem v postup. Kdo viděl finále Poháru České pojišťovny, věděl že se herní projev změní. Semifinále s Bolkou bylo otevřené, ale po prvním ,,divném“ zápase se kluci zdravě naštvali a dotáhli to do vítězného konce. Myslím, že se to zlomilo po prvním vyhraném zápase na Dubině, kde si Bolka uvědomila, že vlastně celou dobu jen dotahuje. Na našich klucích byla vidět soustředěnost a oproti Bolce týmovost. To že bylo naše play-off tak dlouhé, je jen dobře. Každý těžký zápas kluky posune dál. A to i prohraný.

Matěj: Každý zápas s Tatranem je svátkem a letošní série toho byla jasným důkazem. Nemohl se najít nikdo, koho by tyto zápasy nudili, to samé by se dalo říct o Mladé Boleslavi, ale ty zápasy s Tatranem jsou, alespoň pro mě, takové specifičtější.

Superfinále je za dveřmi. Samozřejmě, že v kotli Vítkovic nesmíte chybět. Jaký očekáváte průběh dvou velkých finále s Chodovem?

Jirka: Chystal jsem se pokaždé, jen vloni jsem stejně jako Vítkovice vynechal. Ono to není jednoduché a ani levné jen tak si tam z Ostravy zajet. To si možná spousta diváků Superfinále neuvědomí, ale základní taxa pro jednoho je 750 Kč za vlak a lístek. K tomu je potřeba připočítat čas na cestu tam i zpět. Taky by se mi líbilo po dobrém domácím obědě sednout na tramvaj, dojet do nějaké ostravské haly, na večeři už být doma a divit se co se na tom jiným fandům nezdá. Navíc Superfinále je jen marketingové pozlátko pro unii. Nejsem jeho zastáncem a nebudu, ani kdyby se hrálo v Ostravě. Jeden zápas nemůže rozhodnout, kdo je celkově lepší. Proto jsem rád za letošní těžké a dlouhé play-off. Kluci šli zápas od zápasu nahoru a pro nás už dvě SF vyhráli. To třetí poslední si kluci musí užít. A prostředí velké haly? Ivan Hlinka měl krásné heslo ,,Jen se z toho nepos..t!“. Hřiště je pořád 40x20 metrů a hraje se 60 minut. A my jsme doma všude!
Matěj: I když jsem zastáncem klasické série, tak na Superfinále se chystám. Je třeba naše kluky i děvčata podpořit. Nebudou to mít s Chodovem snadné, ale můj tip je myslím jasný :D

Závěrem děkujeme za podporu, bez vás by atmosféra byla poloviční! Těšíme se na "modrý kotel" v O2 aréně!

Jirka: To jsem rád že jste rádi :-)

Matěj: Taky děkuji za skvělou práci a výbornou reprezentaci Ostravy a rytíře Vítka :)