Špička německé ligy by v Česku hrála o play off, říká Lukáš Hrubý

22. srpna 2017, Michal Dannhofer

Zkušený útočník se vrací na Dubinu

Lukáši, vítej zpět ve Vítkovicích. Jak se Tvůj návrat rodil?
Děkuji. Je to jednoduché, jelikož očekáváme s přítelkyní jeden malý přírůstek do rodiny, tak před námi stála otázka, zda pokračovat zde – v Německu – nebo se vrátit. Když jsme celou situaci zhodnotili, vyšlo nám, že bychom se rádi vrátili do České republiky. Variant bylo více, nicméně z ekonomického hlediska jsme se nakonec rozhodli pro Ostravu.”

Přicházíš z Německa, kde jsi působil jako jeden z nejznámějších Čechů. Jak jsi se tam dostal? Měl jsi při florbale také práci?
Před dvěma lety jsme s přítelkyní přemýšleli přesně naopak a chtěli jsme si vyzkoušet něco nového: nový jazyk, prostředí ale hlavně pro mě trochu rozšířit portfolio pracovních schopností a s tím spojených lepších podmínek v Česku. Německo v tomto bylo jako ekonomická velmoc skvělou volbou a hlavně blízkou možností. Díky florbalu bylo jednoduché kontaktovat týmy a začít domlouvat přesun. Myslím si, že jen pár lidí na světě si může dovolit hrát florbal a přitom nepracovat, protože náš sport ještě není tam, kde bychom ho možná rádi viděli, ač by možná trochu ztratil kouzlo. Samozřejmě, že jsem pracoval, měli jsme lekce němčiny, protože při odchodu jsem znal tak obligátní: Der, Die a Das. Němci jsou na svůj jazyk vysazení a sehnat práci v angličtině je komplikované a když už se podaří, tak jsou to průměrné práce. Asi po půl roce jsem tedy nastoupil do jedné projektantské společnosti, kde jsem vytvářel grafickou podobu projektové dokumentace.”

Jak hodnotíš úroveň německé nejvyšší soutěže ve srovnání s tou českou?
Samozřejmě je nižší, ale není to až tak hrozné. Největším problémem jsou rozdíly mezi týmy, které zde hrají nejvyšší soutěž. Kdybych to měl přirovnat k Česku, tak každoroční šampion Německa je zhruba na úrovni celků, které v Česku bojují o play off, ale poslední týmy Bundesligy jsou tak na úrovni naší třetí ligy. Je to hodně dáno přístupem, když to hodně přeženu, tak pokud má babička narozeniny, tak nemůžu na zápas, protože je to můj koníček. Na druhou stranu jsou zde také talentovaní a pracovití hráči, takže úroveň stoupá. Pokud se zodpovědní začnou snažit a změní přístup, tak může být Německo za nějakých 7 až 8 let konkurenceschopné. Za současného stavu to ale bude nesmírně složité.”

Je známo, že v Německu hrál například Julle Jousi, kterého rovněž známe z Vítkovic. Je to právě vysoká životní úroveň, která láká zahraniční hráče za cenu ne úplně elitního florbalového vytížení?
S Jullem jsme se dokonce potkali na jednom zápase jako soupeři a dali jsme si pěkné tělíčko. Je to tak I není, například je zde spousta Finů a pár Švédů, kteří zde ale jdou – podle mě – s tím, že pár let nebudou nic dělat a budou hrát florbal. Dostanou tzv. Minijoby, klub jim zajistí bydlení a oni se tak dva roky poflakují a hrají florbal. Seveřané tohle nepotřebují, především pokud jim přijde, že za práci dostanou almužnu. Vždyť ve Finsku je 2x vyšší průměrná mzda než v Německu. Středoevropané ale zde za životní úrovní chodí.”

Sledoval jsi v Té době Vítkovice?
Sledoval. Sice ne všechna utkání, ale pouštěli jsme si je s přítelkyní v televizi.”

Co říkáš na současné “hvězdné zbrojení”, které předvádí především Chodov s Mladou Boleslaví?
Co na to říct, je to logické. Lidé odcházejí do zahraničí, kde jsou podmínky postavené ještě mnohem výše než v Česku a po nějaké době se vrací. Doma je doma a myslím si, že jen několik málo jedinců zůstane venku už napořád. No a pak samozřejmě profitují ty kluby, které jsou schopny se přiblížit podmínkám, na které jsou tito hráči ze zahraničí zvyklí. Je to tak, že stále ještě nejsme milionový sport, ale tito hráči už cítí, že se ve florbale začaly peníze točit mnohem více a pokud se jedná o skutečné TOP hráče, tak už chtějí mít nastavené podmínky.“

Vzkázal bys něco fanouškům?
Vždycky nám šlo o titul! Živé nás nedostanou!