Ještě jednou si šáhnout na titul, sní Tereza Chlupatá. Celý tým si to zaslouží, říká

18. ledna 2019, Michal Dannhofer

V následujících dnech a týdnech vám přineseme několik rozhovorů s členkami juniorského týmu Vítkovic. Jako první odpovídala útočnice Tereza Chlupatá.

Terezo, aktuálně působíš v týmu juniorek, jsi ryzí odchovankyní, nikdy jsi mimo Vítkovice nepůsobila. Vzpomínáš si, co Tě před lety přivedlo k florbalu?
„Ano vzpomínám si, bylo to na základní škole, kdy mě moje kamarádka přemlouvala ať to jdu s ní zkusit. Florbal mě chytl a hra obecně mě začala bavit. V týmu byl a pořád je skvělý kolektiv, takže se i po těch letech na tréninky pořád těším.“

Jak jsme již zmínili, jiný než vítkovický dres neznáš. Díky čemu sis v roce 2014 vybrala právě Vítkovice?
Hrála za ně právě ta spolužačka, která mě k florbalu přivedla. Navíc jsem znala i několik dalších holek z týmu, takže rozhodnutí bylo jasně pro Vítkovice. Malé plus bylo i to, že kdysi za ně hrála také moje teta.( bývalá kapitánka ženského extraligového týmu Michaela Začalová, pozn. aut.)

Máš nějaký florbalový vzor?
„Žádné konkrétní vzory nemám. Florbal na nejvyšší úrovni nijak zvlášť nesleduju, ale vždy mě fascinovaly hráčky, které se dlouhodobě udrží v zahraničí. Mají můj respekt a můj plný obdiv.“

Za čas strávený ve Vítkovicích jsi měla možnost poznat několik trenérů. Dá se říci, který Tě ovlivnil nejvíce?
„Asi nejvíce mě ovlivnili dva trenéři, Miro (Jaromír Veselý) a pan Martiník. S Mirem byla vždy v šatně skvělá atmosféra, všechny jsme byly uvolněné a hra nás bavila. Vždy mi s čímkoliv pomohl a člověk si s nim mohl popovídat o čemkoliv. Navíc mi dal základy a všechno s prvním kontaktem u florbalu spojené. Pan Martiník je svým trenérským stylem naprosto odlišný. Zápasy s ním už jsou i o něčem jiném, než jenom o tom, aby nás to bavilo. Jde vidět, že už je to s ním na jiné, profesionální úrovni. Oba mě ovlivnili jiným způsobem.“

Aktuálně působíš v týmu juniorek, který podobně jako ženy, cestuje po celé republice. Dá se prozradit, jakým způsobem probíhají výjezdy?
„Zápasové dny se nám od žen trochu liší. Na rozdíl od juniorek, kdy se většinou hraje v sobotu i v neděli, ve čtrnáctidenním cyklu, ženy mají každý víkend jeden zápas. Z toho plyne, že musíme na výjezdech přespávat, což je po finanční stránce trošku náročné. Na výjezdy většinou jezdíme auťákama, které nám platí klub, a to je neskutečná úleva. Jak po finanční stránce, tak po stránce pohodlí. Jednou jsme byly na víkend v Praze vlakem a tahat všechny věci s sebou mezi halami, ubytováním a nádražím, bylo opravdu náročné. Nedokážu si představit jezdit do takového Ústí vlakem jako třeba FBC.“

Díky působení trenéra Tomáše Martinika u obou nejstarších ženských týmů je častým jevem, že máte spojený trénink. Jak to vnímá hráčka z juniorského týmu? Je to pro vás velké plus?
„Někteří to vnímají tak, že je to pro nás nutná výhoda, ale nemusí to být nutné pravidlo. Mít trenéra „tak na půl“, není zrovna jednoduché. Osobně se na tréninky Áčka podívám zřídka kdy, dostat se na ně je pro mě určitá motivace, stejná jako pro všechny ostatní. Ale říkat, že to máme jednodušší jenom pro to, že nás trénuje stejný trenér, se rozhodně nedá. Tohle určitě není žádná výtka vůči panu Martiníkovi, vážím si jeho snahy se rozpůlit, ale to prostě není možné a pravdou je, že Áčko bude vždy na předním místě.“

Vítkovice jsou v posledních letech zásobárnou nejen reprezentace, ale také elitních zahraničních týmů. Motivují mladé hráčky kariéry, k jakým se odrazily například Denisa Ratajová, Veronika Enenkelová nebo třeba Natálie Martináková?
„Jak už jsem zmiňovala. Můj obdiv má každá hráčka, která se nějakým způsobem prosadí v zahraničí. Všechny zmíněné tam působí nebo působily a můj obdiv mají obrovský. Už jenom vidět, že tyto, teď už osobnosti českého florbalu, začínaly skoro na stejné úrovni jako každá z nás v juniorském týmu, motivuje nejen mě, ale i mé spoluhráčky.“

Jaké jsou tvoje osobní florbalové ambice?
„Mé ambice nejsou nijak vysoké. Ale jelikož je tato sezóna pro mě poslední v mládežnickém florbale, tedy v juniorské kategorii, tak bych si moc přála šáhnout si ještě jednou a naposled na ten vysněný titul. Přála bych to nejen sobě, ale i mému týmu, který mi přirostl k srdci. Vím, že každá z nás si to velkolepé finále sezóny zaslouží. Pokud ne pro to, co tomu obětujeme, tak pro to, co si kvůli tomu prožívame. Snad se zadaří.“

Máš nějaký vzkaz pro fanoušky Vítkovic?
„Nevím, jestli konkrétně juniorky nějaké fanoušky mají. Ale každé podpory si neskutečně vážíme. Ať už jde o rodinu, kamarády nebo někoho neznámého, vždy nás to žene o něco dál. Děkujeme. Pokud tohle čte nějaký fanoušek, který neví o naší instragamové stránce, tak ať rychle začne sledovat!“ ( vitkovice_juniorky )

„Děkuji za rozhovor a přísťí víkend nám držte palce, čekají nás opravdu těžké celky z Prahy, ahoj!“