Nabídky Vítkovic si vážím, florbalu se chci ještě nabažit, hlásí Andrea Šidlová

Andreo, vítej ve Vítkovicích. Mohla bys na začátek rozhovoru sesumírovat svou dosavadní florbalovou kariéru?
„Ahoj, děkuji za milé přivítání. Florbal hraji osm let. Začínala jsem v první lize, v klubu na Kysuciach, odkud pocházím. Později jsem začala působit v ŠK 98 Pruské, strávila jsem tam čtyři sezony a toto období bylo pro mou kariéru nejkrásnější. S Pruským jsme získali dva extraligové tituly a vyhráli EuroFloorball Cup. Za reprezentaci jsem odehrála jeden juniorský a dva seniorské šampionáty. Před rokem jsem přestoupila do Ivanti Tigers, se záměrem okusit českou extraligu a posunout se výše.“

Sestry Šponiarovy, Jana Trošková, obecně lze říci, že Pruské hraje na Slovensku prim. Čím to je, že se právě zde dokáže vygenerovat tolik kvalitních florbalistek?
„Když jsem přišla do Pruského, uměla jsem pouze běhat a používat hokejku, taktika a systém mi skoro nic neříkaly. Všechno mě naučil trenér Vladimír Gábor, který stejně tak ostatní dokáže vzít a dát jim maximum. Mohu také říci, že v klubu byl vždy dobrý kolektiv, který se dokázal semknout v rozhodujících chvílích. Vzpomínám si, že jsme dokázali otočit a vyhrát rozhodující utkání, ačkoliv byla minutka nebo dvě do konce zápasu. Myslím si, že takové momenty ukázaly morálku týmu a také jeho připravenost.“

Do Ostravy přicházíš po angažmá v Ivanti Tigers, které ale bohužel pro zranění kolene skončilo prakticky dříve, než vůbec začalo. Jak jsi vyplnila rok bez florbalu? „
Chtěla jsem se rychle vrátit zpět, takže jsem posilovala jiné partie těla a rehabilitovala celou dobu. Mimo to jsem cestovala po světě, věnovala se škole a rodině. Někomu to stačí, ale mně chybí zápasové emoce, parta, zážitky. Potřebuji se toho ještě nabažit než půjdu do šrotu.“ (směje se)

V kontextu Tvého zranění, překvapila Tě nabídka Vítkovic? Jak se Tvůj přesun vlastně udál?
„Vítkovice o mě projevily zájem před minulou sezonou, ale už jsem byla rozhodnutá pro Tigers a také Erasmus na Karlově Univerzitě. Chybí mi rok do ukončení vysoké školy, kterou dokončím na Slovensku a potřebovala jsem se přesunout blíže k domovu. Doufala jsem tak v nabídku, navzdory zranění a vyšlo to. Jsem opravdu ráda, vážím si ji.“

Kdy by Tě diváci mohli poprvé vidět v dresu Vítkovic?
„Těžko říci. Můj nástup se odhaduje někdy v říjnu, ale stát se může všelicos.“

Sezona 2019/2020 bude mít v krátkém sledu za sebou dva vrcholy. Ženský světový šampionát a Champions Cup, který se navíc uskuteční v Ostravě. Jsou to dva cíle, s vidinou kterých, bojuješ o návrat ještě intenzivněji? „Popravdě, usilovně jsem trénovala, abych stihla play off za Tigers, místo toho jsem šla na další operaci. Proto nikam nespěchám. Samozřejmě, že šampionát a Champions Cup bych ráda odehrála, je to velký sen. Vynasnažím se dostat do formy co nejdříve, ale když se nebudu cítit nebo příprava bude nedostatečná, nebudu to tlačit na sílu.“

Může Ti být určitým příkladem snažení Viktórie Bobotové, která se na šampionátu v Bratislavě představila rovněž téměř s nulovou herní praxí po zranění?
„Klobouk dolů před Viki, která stihla šampionát. Stejně tak patří velký obdiv hráčkám, které se dokázaly po tomto zranění vrátit zpět. Vím, jak je to těžké a znám sportovkyně, které už se vrátit nedokázaly. Ale když vidím, že to někdo přede mnou dokázal, mám určitě větší motivaci.“

Zpět k Vítkovicím. Už jsi měla možnost potkat se s novým kolektivem?
„Bohužel ještě ne a popravdě, stále mi to „behá po rozume.“ Jsem na ně velmi zvědavá, doufám, že se co nejdříve zapojím do jejich tréninkového procesu.“

Českou nejvyšší soutěž jsi mohla zatím sledovat pouze jako divačka. Jak na Tebe působila? Sledovala jsi také obrat vítkovických žen v Superfinále?
„Vypozorovala jsem bodový rozdíl mezi první čtveřicí a ostatními týmy v tabulce. Věřím, že se tento rozdíl nebude prohlubovat a zápasy budou vyrovnanější. Letošní Superfinále jsem viděla živě v OSTRAVAR Aréně. Takový zápas bych chtěla zažít nejen z pohledu diváka, bylo to neskutečné.“

Pokud vše dobře půjde, čeká Tě premiéra na Champions Cupu. Jak z tohoto pohledu vzpomínáš na úspěšné tažení Pruského EuroFloorball Cupem?
„EuroFloorball Cup byl zřejmě největším úspěchem v kariéře a dlouho jsem jej vstřebávala. Zažít to ještě o level výše je pro mě výzvou.“

Měla bys nějaký vzkaz pro fanoušky Vítkovic?
„Udělám všechno pro to, abych naplnila jejich fanouškovská florbalová srdíčka a pevně věřím, že budou mít z našeho florbalu velkou radost.“