Kohút je zdráv a plný chuti do florbalu.

 

      Tomáš Kohút začal s florbalem v roce 2000 v 1.SC Ostrava. Přesedlal na něj z hokeje společně se svým kamarádem Petr Strapáčem. Sportu, který nebyl na hony vzdálen lednímu hokeji, přišel rychle na chuť a začal se zdokonalovat. "V té době mě nejvíce nudilo popisování florbalu mým známým. Při jejich otázce, co to vlastně hraju, jsem odpovídal už naučenou frázi: Hraje se to v hale, s umělohmotnými hokejkami a díravým míčkem." směje se Tomáš. 
      V roce 2003 přestoupil do Vítkovic. "Později se rozpadající se SC spojilo s FBC Pepinem Ostrava, mi však byly sympatičtější právě Vítkovice. Je zde skvělé zázemí a navíc snad nejlešpí kolektiv, se kterým jsem se kdy setkal." vzpomíná.

      Ve Vítkovicích udělal neuvěřitelný pokrok. V sezoně 2005/06 se stal, ač věkem ještě dva roky dorostenec, jedním z tahounů mistrovského týmu juniorů. V 33 zápasech nasbíral 37 bodů (20+17). Uplynulou sezonu toho nestihl moc odehrát. Za zmínku ale stojí bilance v dorostencích, kde si Tomáš stihl za 9 zápasů připsat 38 bodů za 14 branek a 24 asistencí. Poctivou prací a florbalovou dřinou se vypracoval do juniorské reprezentace a v 16 letech poprvé okusil i Fortuna Extraligu. Premiéru si odbyl v listopadu v Mladé Boleslavi. První branku pak vstřelil na začátku prosince v Praze Královským Vinohradům a byla rovnou vítězná.
      Pak ale musel florbal stranou.

Tome, kdy se poprvé nemoc projevila?
       Bylo to začátkem listopadu, co jsem si všiml na pravém prsu menší bulky. Doufal jsem, že to za chvíli zmizí, ale místo aby se bulka zmenšovala a mizela, tak se naopak stále zvětšovala. Přibližně v té době byl reprezentační turnaj ve Finsku. tak jsme se s mamkou dohodli, že po turnaji zajdeme k doktorovi a necháme mi to odstranit.
     Lékaři nejdříve mysleli, že jde o tukovou bulku, ale po vyříznutí se mi ještě přitížilo. Zjistilo se, že vytažená bulka obsahovala pozitivní lymfatické uzly, tzv. lymfomy. V Ostravě se léčí jen leukémie, na tu mou nemoc jsou specialisté jen v Brně.

Myslel jsi v tu dobu na florbal?
      Ze začátku na to nebyl čas. Měl jsem strach, co se mnou bude a jak to bude probíhat. Cestou do Brna jsem mou situaci poslal smskou několika lidem, které jsem měl jako nejbližší. Ale postupem času se dostávalo i na florbal :)

Co ses dozvěděl v Brně?
      Největší otřes byl, jak jsem se to dozvěděl od mého chirurga. Ten mi to popsal úplně přesně. Poruba poslala Brnu takovou zprávu, že si v Brně mysleli, že mám bulky po celém těle a že to vypadá se mnou hodně zle. Jenže jak jsem dorazil, tak by ani nepoznali, že já jsem ten pacient. Po něgativních testech mě poslali domů a do Brna jsem jel zase až po Vánocích 26.prosince. Výsledky testů pak putovaly i do Plzně a když se vrátily, zazněla diagóza: rakovina lymfatických uzlin.

Jak ses s touto diagnózou vyrovnal. Právě jsi nastoupil k prvním zápasům ve Fortuna extralize, dal jsi první branku. teď musel asi florbal stranou..
      Bylo to těžké. Pokud se jedná o florbal, nejdůležitější v mém životě je zdraví, rodina a přátelé, a hned po nich následuje právě on. A byla to ta nejdůležitější věc, které jsem se musel na chvíli vzdát. Mamka mě autem vozila na halu, kde jsem se díval na kluky jak trénují a jsou plní radosti. V těchto okamžicích to bylo nejhorší. Chtěl jsem být ale u florbalu pořád a když jsem ho nemohl hrát, tak jsem se aspoň chodíval koukat. Florbal mi chyběl strašně moc a proto se budu snažit se do něj vrátit co nejdříve.
Postupem času se dá ale vyrovnat se vším.

Teď se všechno v lepší obrací. Jsi zdráv. Zvítězil jsi nad zákeřnou nemocí. Chystáš velký florbalový comeback?
      Nevím jestli velký, ale budu se snažit, abych se vrátil co nejdřív a co v nejlepší formě. Dám florbalu co nejvíce to půjde, ale uvidím, jak se to bude vyvíjet. Každopádně bych chtěl stihnout začátek sezony, který startuje na přelomu září a října. 

Pojďme jinam, Tome. Jaký je zatím tvůj největší florbalový zážitek?
      Můj největší florbalový zážitek byl, jak jsem měl tu čest jet s juniorskou reprezentací na "Euro Floorball Tour" do Finska. Toto se nestává každý den. Byl jsem moc rád, že jsem měl tu příležitost. Třeba když hráč stojí při nástupu a hraje národní hymna, tak jen z toho jde mráz po zádech! Něco naprosto úžasného a nezapomenutelného. Silně doufám, že mě ještě něco podobného potká.

Co "nejdrsnější zápas", co jsi kdy odehrál?
      Jedná se bezpochyby o páté finále loňského ročníku ligy juniorů. Kdykoli koukám na záznam tohoto zápasu, respektive poslední vteřiny, tak mám husí kůži! Ta vteřina, ve které Jelen (Jan Jelínek, pozn. red.) tečoval balón do brány a poslal nás do prodloužení, je snad moje nejšťastnější v životě. Jsem moc rád, že jsem se tohoto utkání alespoň účastnil.

Jaký je tvůj florbalový cíl?
      Cíle si kladu postupně. Nyní je pro mě hlavním cílem se vrátit zpátky mezi kluky. Moc se těším na chvíli, až budu schopen se zase naplno účastnit utkání. A jestli se mi to povede, tak budu určitě bojovat o stabilní místo v našem vítkovíckém A-týmu.

Tome, díky za rozhovor a hodně štěstí !

Rozhovor s Tomášem Kohútem udělal Roman Sladký.