Z emailové schránky
Pozastavení nad emailem jednoho z fanoušků, který si nepřeje být jmenován
Holman není bůh a Pepinu nepomohl ani Matúš se Zezulkou
(upozorňuji, že toto není názor nestranného fanouška)
(Gogo) Jen si tak trošku rýpnout do Pepina jsem měl v úmyslu už po neoficiálním Mistrovství ČR mladších žáků 2007 v Hranicích na Moravě. Po odpovědích na dotazy čtenářů od pana trenéra Adámka, které jsem si přečetl na jejich stránkách, by to tehdy bylo mlácení prázdné slámy. Ale ne tak už teď.
V Hranicích jsem viděl, jak naši kluci po celoroční dřině prohráli ve finále na nájezdy. To, že měl brankář Holman oficiálně schválenou výjimku, je pravda. Ale postavit za Pepino brankáře, který celou sezónu odchytal v Paskově, mi připadalo jako podraz vzhledem k celoroční soutěži mladších žáků a také vůči brankářům Pepina (o svědomí trenéra nemluvě, ale chápu, že pro klubový úspěch musí udělat vše).
Úplně jiná situace nastala na Fat Pipe 2007, kde jsme Pepino porazili šťastným gólem 1:0, ale tohle byl „pouze“ turnaj a taky díky vítězství jsem svoje připomínky spolknul. Jen mě pobavilo, když na stránkách Pepina, pořadatele turnaje, nebyla o jejich prohře ve finále mladších žáků s Vítkovicemi žádná zmínka.
K napsání tohoto článku mě nabudilo teprve sledování výsledků kategorie B14 na turnaji Prague Games 2007. Když jsem na internetu viděl, jak se vyvíjí situace ve skupinách B14D a B14E, bylo velmi pravděpodobné, že se s Pepinem potkáme znovu. A při prohlížení sestav obou týmů jsem nevěřil vlastním očím: na Ondřeje Holmana (číslo 1) si už začínám zvykat, ale David Matúš (21), který hraje (anebo už ne?) za Lichnov, a David Zezulka (14) z Paskova? O to větší radost jsem měl, když jsem se dozvěděl, že jsme se 13 hráči porazili Pepino 2:1. A nezkalila mi ji ani následující prohra 0:2 s pozdějším finalistou.
Jsem vděčný trenérům 1. SC SSK Vítkovice, že nepřemýšlejí nad tím, jakými prostředky se prodrat k prvnímu místu, přestože si příští rok už nikdo nebude pamatovat, jak vše letos proběhlo, a vždy postaví na hřiště jen kluky, kteří opravdu odehráli za náš klub a svoji kategorii celou sezónu. Tomu říkám být „Vítkovičákem“ tělem i duší i registračním průkazem. Jsem na vás právem s ostatními rodiči pyšný a pro nás jste vítězi MČR mladších žáků vy.