Oslava mládežnického florbalu

 

V názvech článků popisujících průběh jednotlivých dvoujutkání starších žáků A jsem vždy hledal slova, která by vystihovala popis obou zápasů. Ze zpravodajství z nedělních (21.10.2007) utkání mě však napadl pouze jediný název, který se vztahoval k pouze jedinému utkání. A tím bylo utkání našich borců s FBC Pepino Ostrava. Je málo utkání, která by svým průběhem a předvedenou hrou obou mužstev vzbuzovala vnitřní pocit, že  i prohra by nemrzela a my jako diváci, fandové a rodiče bychom odcházeli s velkým sportovním zážitkem (nezevšeobecňuji na ostatní, ale s takovým pocitem jsem odcházel). Byla to strhující atmosféra, kdy soupeřili nejenom hráči na hřišti, ale diváci v hledišti svými hlasivkami. Byla to opravdu oslava mládežnického florbalu.

  

Oba celky nastoupily v nejsilnějších sestavách, nám chyběl pouze Lukáš Veltšmíd (angína) a Marek Matějčík a za Pepino nemohl chytat Ondřej Holman. Kapitánem našeho celku byla posila z dorostu Jakub Hubálek (ročníkem však starší žák).

 

Utkání samotné se hrálo za dosti spartánských podmínek, zbytečné teď popisovat (již bylo provedeno v jiném článku). Vstup do utkání jsme měli famózní, kdy v první minutě (0:55) skóroval Tomáš Kasinec. První třetina se nesla v duchu naší důsledné obrany a snahy soupeře o vyrovnání. Naši borci preferovali kombinační hru, na našem soupeři byly patrná větší rychlost hlavně v přechodu do útoku. Toto byl charakteristický rys pro celé utkání. Třetina tak skončila v náš prospěch.

 

Druhá třetina byla podobná svým průběhem té první s tím rozdílem, že v první minutě (15:22) udeřil soupeř a vyrovnal na stav 1:1 kdo jiný než Pavel Gahér. Průběh následujících minut byl ve znamení velkého boje, kdy nelze říct, že by nějaké mužstvo mělo převahu. Až ke konci třetiny se naše družstvo dostalo pod tlak, který vyvrcholil gólem soupeře. Jenže při absenci časomíry a měření času pomocí mobilu pouze „časoměřič“ věděl v momentu vstřelení gólu, že padl dvě sekundy po konci druhé třetiny. A sportovně i proti svým hráčům tuto skutečnost nahlásil sudím, takže gól neplatil. Čest jeho sportovnímu duchu.

 

Třetí třetina začala šťastně pro nás, kdy jsme se v čase 31:46 ujali gólem Petra Jankulára vedení 2:1. Na tento gól však soupeř reagoval v čase 32:33 gólem svého kanonýra Pavla Gahéra a bylo zase srovnáno. Zase to byl boj na obou stranách plný osobních soubojů, ale ne záludných faulů. Ke konci utkání jsme vytvořili tlak na soupeře a doslova závar před jeho brankou. Svým druhým gólem v utkání pak z tohoto závaru  rozhodl o naší výhře Petr Jankulár (42:52). Šťastný konec pro nás, ale jak jsem už psal na začátku, atmosféra, strhující průběh utkání, předvedená hra obou celků, to vše v divácích muselo zanechat pocit pýchy nad svými dětmi – hráči.

 

Po utkání jsem si k rozhovoru pozval kapitána našeho celku pro toto utkání (v průběhu utkání se zranil) Jakuba Hubálka:

 

„Kubo, jaké máš pocity po utkání s Pepinem ?“

„Určitě radost z vítězství, protože to nebylo lehké utkání. Vítězství to bylo ale zasloužené, protože jsme hráli dobře.“

„Jak bys porovnal dorosteneckou ligu, kde hlavně působíš, s utkáním proti Pepinu potažmo s ligou starších žáků?“

„V dorostu se hraje více do těla, hra je tvrdší a více taktická.“

„Takže to bylo pro Tebe odpočinkové utkání?“

„To určitě ne, snažil jsem se hrát odpovědně a nepodcenit soupeře.“

„Poslední otázka, pomůžeš celku starších žáků i v příštím utkání s Pepinem?“

Chtěl bych hrát jak proti Pepinu, tak proti Havířovu v příštích kolech. A jestli mě trenér pozve k dalším utkáním, tak i proti jiným celkům.“

„Vzhledem k tomu, že s oběma celky budeme hrát v jednom víkendu, bude každá posila dobrá. Děkuji za rozhovor“

„Prosím“

 

V druhém utkání se naši borci střetli s celkem FBK Sokol Poruba Škorpióni. Průběh utkání byl jednoznačný a v čase 43:14 bylo předčasně ukončeno za stavu 16:1. Výčet jednotlivých střelců gólů našeho celku je následující: Petr Jankulár 6 gólů, Tomáš Kasinec, Adam Svoboda a Jakub Pitřík 2 góly, Martin Ritz, Michal Kalabus, Jarda Janíček a Tomáš Řeha po jednom gólu.

 

K závěrečnému rozhovoru jsem pozval kapitána našeho celku pro toto utkání Michala Kalabuse:

 

„Jaké máš pocity po utkání?“

„Super, zastříleli jsme si góly.“

„Hloupá otázka, ale přesto, které z dnešních utkání bylo náročnější?“

„Tak určitě utkání s Pepinem, lepší taktika soupeře a hráči na vyšší úrovni. Se Škorpíky to byla exhibice.“

„Exhibice, při které jsi vstřelil první gól v letošní lize.“

„Ano, konečně jsem prolomil to prokletí a podařilo se mi vstřelit gól.“

„Chtěl bys na závěr něco říct jako kapitán?“

„Chci poděkovat klukům za super zápas, za perfektní výkon. Byla to super atmosféra“

„Děkuji za rozhovor“

 

 

Rozhovor jsem chtěl udělat i s jedním „sebejistým drzounem“ (ten termín jsem přebral z jiného článku), ale s ním to budou mít media dost těžké. Nestojí o publicitu. Tak možná někdy příště. Jestli chce mít klid, tak nesmí střílet tolik gólů, ale to by zase byla škoda pro vítkovický florbal.

 

Na závěr jedna poznámka. Jsme svědky různých rozmíšek na našich stránkách mezi tábory Pepina a Vítkovic. Každý jsme nějaký, ale silný moment po utkání byl ten, když jsme si dva největší řvouni z obou táborů podali ruce a jeden pogratuloval druhému k vítězství. Aaaaa, vvo tom to je.