Šimon Hatala se vrací na Slovensko

Řady našeho mužského A-týmu ještě čeká změna. V nové sezóně už na soupisce neuvidíme číslo dresu 47, které je pevně spjato s naším slovenským obráncem Šimonem Hatalou. Ten se po ukončení studií na vysoké škole a s koncem letošní sezóny rozhodl vrátit na rodné Slovensko, kde v nové sezóně naskočí za svůj mateřský klub 1.FBC Trenčín. V rytířském dresu za dobu svého vítkovického působení odehrál celkem 168 superligových zápasů, vstřelil 15 branek, asistoval u 22 gólů a připsal si 37 bodů.

Šimon na střídačce během domácího zápasu vedle Lukáše Součka

Haty, nelehký rozhovor, ale pusťme se do něj. Měl jsi tu myšlenku v hlavě už delší dobu, nebo ses rozhodl vrátit se na rodné Slovensko až po skončení sezóny?
Tento rok som bol v poslednom ročníku na vysokej škole a teda som už od začiatku sezóny uvažoval čo po škole. V podstate som pracoval len s dvomi variantami a to či ostanem vo Vítkoviciach, alebo pôjdem domov. Počas celej tejto doby sa to menilo mnohokrát či ostať alebo sa vrátiť, a to definitívne rozhodnutie prišlo až po sezóne, ktoré mi tiež chvíľu trvalo.

Jak sám říkáš, tvoje rozhodování se často měnilo, což je pro takový krok samozřejmě naprosto přirozené. Když jsi zvažoval všechna pro a proti, co nakonec byl ten impuls, který rozhodl pro tvůj návrat?
Tých impulzov bolo samozrejme viac, nebola to len jedna vec. Najväčší impulz bol ale budúci “dospelácky” život ako aj priateľka či rodina a teda rozhodnutie bolo čisto pragmatické. Vždy som vedel, že sa raz chcem vrátiť domov a teraz sa tie okolnosti spojili, že to vyšlo už teraz.

Do Vítkovic jsi přestoupil v roce 2019, což není až tak dávno, abys neměl vše ještě v živé paměti. Jak vzpomínáš na své začátky?
Nie je to veru dávno, ale vďaka tomu aká je v tomto klube atmosféra sa cítim ako keby som tam strávil viac než 5 rokov. Začiatky boli náročné keď som prišiel do nového prostredia, ako by boli asi pre každého. Na druhú stranu chlapci, ktorí vtedy hrali za Vítkovice boli voči mne veľmi ochotní a nápomocní keď som čokoľvek potreboval a uľahčili mi môj začiatok. Prišiel som vtedy do šatne a videl tam dnes už mojich kamarátov, ktorí boli v tej dobe moje vzory, ktoré som poznal len z televízie, takže to bol veľký zážitok na ktorý nikdy nezabudnem. Rovnako aj čo sa týka florbalovej úrovne to bol veľký skok, ale ja mám rád výzvy a už keď som sa dostal do Vítkovíc som si to po chvíli začal užívať a snažil som sa priblížiť úrovni na ktorej boli aktuálni hráči.

Šimon v začátcích své vítkovické kariéry

Vidíš na sobě za těch 5 let výrazný posun ať už florbalově díky působení ve Vítkovicích nebo osobnostně díky době prožité v ČR a v Ostravě?
Čo sa týka florbalovej stránky to by mali asi posúdiť ostatní či som sa posunul, ale verím, že áno. Predsalen pri tej úrovni, ktorá tu je by to asi inak nešlo. Osobnostne samozrejme tiež, ale to je asi taký prirodzený vývoj v tom veku kedy som tu bol. Odišiel som po strednej škole od rodičov, z pohodlia domova a musel sa naučiť postarať sa o seba v rámci možností. Možno bol ten môj osobnostný rozvoj umocnený aj tým, že som kvôli škole cez týždeň a florbalu cez víkendy chodil domov len veľmi sporadicky. Na druhej strane to ale neľutujem, lebo som robil čo ma bavilo a s ľudmi s ktorými som sa cítil dobre.

Co ti bude asi nejvíce chybět?
Na tuto otázku je veľmi jednoduchá odpoveď. Kamaráti, moji spoluhráči a bratranci, ktorých som spoznal vďaka pôsobeniu vo Vítkoviciach.

Šimon se svými spoluhráči z týmu

Jaká je nejcennější vzpomínka za dobu tvého působení ve Vítkovicích?
Ťažko povedať, je ich mnoho, či už po vyhratých zápasoch, z tréningov alebo spoločných stretnutiach s ľudmi z Vítkovíc. Niektoré z nich samozrejme nie sú zverejniteľné, ale celkovo čas, ktorý sme spolu trávili po skončení sezóny som si vždy veľmi užil.

Co považuješ za svůj největší osobní úspěch?
Športový je asi, že som mohol hrať za najlepší tím v Česku a zúčastnil sa majstrovstiev sveta. Rovnako, že som počas plnenia mojich športových snov zvládol aj štúdium na vysokej škole.

Šimon během zápasu před domácím publikem

Jaké budou tvé další florbalové kroky? Dáš si nějakou dobu pauzu od florbalu a pak budeš pokračovat v některém ze slovenských klubů?
Pauzu som si dal len teraz po sezóne vo Vítkoviciach na dokončenie školy. Myslím si, že som ešte vo veku kedy dlhšiu pauzu nepotrebujem a už ďalšiu sezónu by som mal pôsobiť v mojom materskom klube 1.FBC Trenčín, kam som sa chcel vždy vrátiť a teším sa na florbal v Trenčíne.

Číslo 47 na tvém dresu se stalo nedílnou součástí rytířské soupisky a už k ní neodmyslitelně patří. Je tu nějaká možnost tvého návratu do Vítkovic v budoucnu?
Vo Vítkoviciach som strávil 5 krásnych rokov na ktoré nikdy nezabudnem a vždy bolo pre mňa cťou hrať za ne. Ako sa vraví, nikdy nehovor nikdy a v tomto prípade sa s tým viem stotožniť. Aktuálne som ale chcel ísť domov a čo sa v budúcnosti stane nikto nevie.

A poslední otázka na tvé sportovní cíle - je něco florbalového, co máš ještě v plánu si splnit?
Aktuálne je to určite vyhrať titul s mojim materským klubom 1.FBC Trenčín a udržať sa v slovenskej reprezentácii čo najdlhšie s ktorou by som rád spravil nejaký pekný výsledok na majstrovstvách svet.