Dva hrdí Vítkovičáci končí. Kariéry uzavírají Jan Šebesta s Markem Bräuerem. DĚKUJEME!

Letošní sezóna byla poslední pro dvojici stabilních opor mužského A-týmu. Ukončit svou vrcholovou florbalovou kariéru se rozhodli obránce a bývalý kapitán týmu Jan Šebesta a kanonýr, který se vrátil domů z FBC Ostrava – Marek Bräuer. Oběma hráčům patří poděkování za více než dekádu, kterou odehráli nejen v dresu mužského A-týmu. Na oficiální rozloučení byl pozván také Lukáš Hájek, který ukončil kariéru na konci minulé sezony.

Bývalý kapitán týmu Jan Šebesta byl původně hokejistou Vítkovic, než se přes 1. MVIL Ostrava dostal do Vítkovic. V kádru A-týmu má na kontě 399 zápasů, 168 branek a 129 asistencí v nejvyšší soutěži.

Rozený střelec s darem od Pánaboha Marek Bräuer je pak ryzím odchovancem Vítkovic, který ukázal cestu také dalším hráčům. Za A-tým zapsal 317 zápasů, 197 branek a 61 asistencí.

Po tomto ročníku ses rozhodl ukončit kariéru, proč?
Jan Šebesta: „Čau, vítkovická rodino. Rozhodnutí o mém ukončení kariéry má více hledisek a děje se z vícero důvodů. Ten nejdůležitější důvod je, že se mi za chvíli narodí druhý potomek a skloubit práci s profesionálním florbalovým přístupem a rodinou už vlastně nejde.

Druhým důvodem je uvědomění si, že už mám také nějaký věk, s tím souvisí výkonnost a otázka, jestli na to vlastně mám anebo nemám. Chci, aby hráli jiní hráči a mladší a aby dostávali větší prostor.

Definitivní rozhodnutí padlo někdy v říjnu anebo listopadu, a to i z toho důvodu, že už mě vlastně nenaplňovalo to, proč jsem florbal hrál. Jde o velkou obměnu týmu, ale nejdůležitějšími důvody jsou rodina a čas.“

Marek Bräuer: „Zdravím florbalovou rodinu Vítkovic. Těch důvodů ukončení kariéry je více, ale tím primárním je, že s přítelkyní očekáváme letos v srpnu druhé miminko, a už nyní bylo obtížné skloubit práci, domov, tréninky a dojíždění.

Myslím, že jsem odehrál spoustu krásných let a nadešel čas se naplno věnovat rodině, dcerka Olivie (2 roky) roste jako z vody, druhá holčička už je tady co by dup, a já si už zkrátka nedovedu představit trávit každý den plus den o víkendu v autě, na halách či na cestách. Sám jsem si toho vědom, že dosud to nebylo pro přítelkyni snadné, a jsem na ni pyšný, jak to zvládla! Ovšem nyní chci fungovat na 100 % a užívat si společně krásné období, jak naše děti rostou.“

Vzpomeneš si ještě, co Tě primárně poprvé přivedlo do Vítkovic?
Jan Šebesta: „Samozřejmě si na to, co mě přivedlo do Vítkovic vzpomenu. Je to svým způsobem o vítkovické krvi, kterou v sobě pořád mám a která ve mně koluje, protože jsem dlouho hrál za Vítkovice hokej.

Nabídka přejít do Vítkovic přišla v juniorském věku od trenéra Radomíra Mrázka. Tímto bych mu chtěl na dálku poděkovat, že jsem dostal možnost odehrát neuvěřitelných 11 sezón za Vítkovice.

Také mě přivedli hráči jako Lukáš Souček, Jakub Hubálek, Petr Jankulár, prostě hodně hráčů jsem znal. Hlavně Lukáš Hájek, ten byl můj dlouholetý spolužák. Věděl jsem do čeho jdu, byl to hlavně můj sen, hrát za nejlepší klub v České republice.“

Ještě bych přidal, že mě přivedl hlad a chuť po úspěchu, chuť a touha po titulech a po úspěších. Tak to prostě je a padlo to tam. Proto jsem chtěl ve Vítkovicích být.“

Marek Bräuer: „Do Vítkovic jsem se dostal díky Mirkovi Kníchalovi, jelikož můj taťka a Mirek jsou kolegové z práce. Mirek Kníchal pro klub žije a byl v jeho začátcích. Já jsem do Vítkovic jsem, když mi bylo 6 let. Rodiče mě chtěli dát na nějaký sport, a tak tehdy na doporučení MK zvítězil florbal ve Vítkovicích.“

Postupem času ses vypracoval mezi nejvýraznější tváře svého týmu, který jsi vedl také jako kapitán. Jak si svou pozici vnímal?
Jan Šebesta: „Těžká otázka. Myslím si, že jsem vypracoval tak nějak přirozeně. Nejsem typ člověka, který by se někam hrnul, nejsem extrémně cílevědomý. Byť jsem říkal, že mě přivedla touha po úspěších, tak v osobním životě stojím pevně nohama na zemi.

Myslím si, že to spíše tak nějak přirozeně vyplynulo a bylo tak snad polovinu té mojí éry ve Vítkovicích. To, že jsem byl kapitánem bylo výsledkem volby realizačního týmu anebo spoluhráčů. Pro mě to vždy byla čest a měl jsem hodně vzorů jako Honzu Jelínka nebo Tomáše Sladkého, a to nechci zapomenout na další.

Musím říct, že jsem se vždy snažil být týmu prospěšný a být srdcem týmu na hřišti i mimo něj a za kluky bojovat. Možná proto jsem si to zasloužil. Jedna věc je florbalová stránka, druhá osobnostní. Já jsem se snažil být v obou rolích prospěšný.

Samozřejmě nesmím zapomenout na lidi okolo mě. Lpěl jsem na to, že chci mít okolo sebe lidi, kterým věřím a kteří jsou mí kamarádi. To tak vždy bylo a vždy bude. Základem našich úspěchů byl vždy dobrý tým a skvělá kabina.“

Postupem času ses vypracoval mezi nejvýraznější tváře svého týmu, který jsi vedl také jako jeden z nejlepších střelců. Jak si svou pozici vnímal?
Marek Bräuer: „Asi se s tím člověk musí narodit, ale už odmala jsem měl „čuch na góly“, a zdobilo mě to celou kariéru včetně té mužské. Téměř nikdy jsem nevnímal svou pozici jako klíčovou, vždy byli v týmu kluci, na kterých to mělo stát více a mně to celkem vyhovovalo, nebyl na mě vyvíjen takový tlak, a hrál jsem v klidu. Věděl jsem, že jsem spíše zakončovatel než nahrávač a věděli to i spoluhráči, proto jsem měl u sebe šikovné spoluhráče, kteří mi hromadu gólů připravili. Je třeba uznat, že jsem byl ve správný čas na svém místě, protože éra ve Vítkovicích, kterou jsem zažil byla plná top hráčů v nejlepších letech a formě, ale především kluků, kteří dřeli za jediným cílem. Vytvořili jsme neskutečnou partu, která táhla za jeden provaz a dosáhla velkých věcí. Za to, že jsem mohl být platnou součástí tohoto celku a zažívat úžasnou atmosféru, všem moc děkuji…“

Poté, co jsi odešel do FBC Ostrava, věřil jsi ještě, že se do Vítkovic vrátíš? Je to svým způsobem ideální tečka za kariérou?
Marek Bräuer: „Upřímně po odchodu do FBC Ostrava jsem už nevěřil, že si ještě někdy za Vítkovice zahraji. Proto jsem nesmírně rád a vděčný oběma klubům, že se povedlo přestup zpět domů do Vítkovic uskutečnit. Po prohraném čtvrtfinále na Spartě jsem si uvědomil zajímavý fakt, a to ten, že ve svém prvním zápase v extralize (2013) jsem vstřelil gól proti Pardubicím a prohráli jsme ho v prodloužení, v posledním zápase za Vítkovice jsem vstřelil gól a prohráli jsme ho opět v prodloužení…

Přestože je výsledek letošní sezóny pro všechny včetně mě obrovským zklamáním, tak přesto se pro mě jedná alespoň v něčem o pozitivní tečku za mou kariérou.“

Co je Tvůj nejlepší, a naopak nejhorší zážitek s Vítkovicemi?
Jan Šebesta: „To je hodně těžká otázka a musím říct, že obecně na to nechci takto vzpomínat jako na nejhorší a nejlepší zážitky, podle mě to ani nejde. Nejhorší byly všechny prohry, prohraná Superfinále, samozřejmě i tato sezóna, která skončila neúspěchem.

Ale silných zážitků je pořád nejvíce. Musím zmínit také rodinu, protože za ni florbalu vděčím a florbal pro mě bude mít vždy rovnítko s rodinou. Byť je to možná klišé, tak mně se to skutečně podařilo.

Nejsilnějším zážitkem je totiž nalezení mé životní partnerky, která je matkou mých dětí. Pak jsou to všechny teambouldingy, chaty…

Samozřejmě musím zmínit také dva mistrovské tituly, kterých jsme společně dosáhli a výhry v pohárové soutěži. Prostě každé cenné vítězství za Vítkovice, v jejich řadách pro mě moc znamenalo.

Prostě shrnul bych to tak, že nejsilnějším zážitkem je to, že jsem ve Vítkovicích vůbec byl!!

Marek Bräuer: „Těch opravdu skvělých zážitků je opravdu hodně, ale vyzdvihl bych určitě můj první titul v roce 2014. Jednalo se o mou první sezónu, kdy jsem byl ještě junior, v 18 letech jsem byl vyvoláván na lineup v O2 aréně, kde bylo 10 000 fanoušků, neskutečný zážitek!

No a nesmím opomenout domácí titul z roku 2019. Do OSTRAVAR arény jsem chodil pouze jako divák na hokej, a teď jsme tam hráli před 8500 neskutečnými fanoušky, vyhráli jsme titul, a jako třešnička na dortu se mi povedlo v tom nejdůležitějším zápase sezóny dát 2 góly. A protože se jednalo o domácí double (ženy Vítkovic vyhrály také titul), tak ta euforie a následné oslavy byly opravdu velkolepé a přál bych mladším spoluhráčům, aby si něco podobného v kariéře zažili.

Za nejhorší zážitek považuji jakoukoli prohru v playoff, kdy nám skončila sezóna.

A jako nejtěžší vnímám dobu, kdy jsem se rozhodoval, jestli odejít z Vítkovic, když celý život jsem byl a budu hrdý „Vítkovičák“. Nicméně sezóny 2020/2021, a především 2021/2022, byly psychicky a fyzicky opravdu náročné, po ukončení školy jsem začal pracovat, najednou ten režim byl úplně jiný. V sestavě se ten rok navíc vystřídalo spoustu nových tváří, herní vytíženost šla dolů, a s tím i moje sebevědomí. Po dlouhém zvažování, co tomuto sportu obětuji a co mi přináší, jsem dospěl k názoru, že by nebylo špatné si vyzkoušet si angažmá někde jinde, kde herní vytíženost a pozice v týmu bude stát více na mě. A protože jsem chtěl zůstat v Ostravě a hrát superligu, bylo FBC Ostrava jedinou volbu. Zpětně tohoto kroku nelituji, působení v FBC Ostrava mi ukázalo jiné metody tréninků a obecně fungování klubu, přineslo nové kamarády, a na vlastní kůži jsem mohl zažít, jaké to je hrát střed tabulky a nemít jen ty nejvyšší ambice spojené s titulem ve Vítkovicích.“

Co bude nyní? Budeš se nějakým způsobem nadále podílet na florbale ve Vítkovicích?
Jan Šebesta: „Z předchozích odpovědí má vyplynout, že Vítkovice jsou mou srdcovou záležitostí a já v řadách Vítkovic chci zůstat na 100 procent. Je to ještě otázka jednání, ať už bude pozice jakákoliv. Bude to o domluvě a diskusi, co dokážu zvládnout, ale klubu chci co nejvíce a nejlépe pomoci. Sám se chci také dále vzdělávat v trenérské nebo manažerské pozici.

Uvidíme, kam mé kroky povedou, ale můžu slíbit, že ve Vítkovicích budu chtít vždy být a pracovat a dělat pro ně to nejlepší.“

Marek Bräuer: „Momentálně si dám od florbalu úplné volno a budu trávit čas s rodinou, nicméně v Kozlovicích, kde bydlíme, už jsem dostal laso do místního florbalového klubu, takže je velmi pravděpodobné, že si v budoucnu zahraji právě tam. Věřím, že kvalitu na to ještě budu mít. (směje se)

Co se týče fungování ve Vítkovicích, tak z mé strany jsou dveře vždy otevřené, a pokud by byl zájem i ze strany klubu, tak tuto možnost nevylučuji.“

Co bys naposledy jako hráč vzkázal fanouškům Vítkovic?
Jan Šebesta: „Chtěl bych vzkázat, že nejen fanouškům, ale také vedení a trenérům, že za mnou stáli a vedli mě správným směrem. Fanouškům chci vzkázat, že doufám, že nám nepřestanou fandit, ačkoliv je to teď složité, když nemáme vlastní domov, ale věřím, že se to jednou změní.

Pak bych chtěl poděkovat celé mé rodině, která za mnou stojí, a to i několik posledních let, kdy už jsem také otcem. Patří jim za to obrovský dík a jsem za to moc vděčný.“

Marek Bräuer: „Obrovské DÍKY rodině, fanouškům, spoluhráčům, trenérům a činovníkům klubu za podporu celých 21 let, co jsem mohl být součástí Vítkovic…

Byla to jízda a budu na ni díky Vám celý život vzpomínat. VÍTKOVICE dokázaly a ještě dokážou velké věci!!!“